Musím zaklepat Emilka nebývá nemocná. Každopádně tento způsob zimy, zdá se mi býti poněkud nešťastným. Střídání teplot mezi mínus třemi a plus skoro patnácti stupni, prostě normální není. Takže jak jinak dorazila i do našeho okolí chřipková lavina . Jak se jí bránit?  Určitě hodně ovoce a zeleniny, ale přeci jen mám pocit, že je potřeba to ještě něčím podpořit,  a jelikož se u nás doma velmi dobře daří úžasně rostlince jménem rýmovník , již několikátý rok z něj dělám sirup. Otrhám cca 15-20 listů, důkladně omyji a zaliji litrem horké vody. Dále přidám na kolečka nakrájený jeden pomeranč a jeden citron (oboje loupu, bohužel nevěřím, ani na bio citrusy bez chemikálií na slupce). Po 24 hodinách přes plátýnko sliji a pořádně vyždímám, aby se co nejvíc šťávy dostalo do vzniklého výluhu, přidám 0,5 kg třtinového cukru a vařím dokud nevznikne sirupová konzistence. I když je to sirup, mám ho klasicky ve skleničkách od přesnídávek, dnem vzhůru ho nechávám vychladnout a užíváme pr...

Úkol do roku 2019 zněl jasně - pořídíme Emilce sourozence! Jak se ten rok blížil, řekla jsem manželovi den sem den tam, pojďme na to i když je "teprve" 30.12.2018.  Toto rozhodnutí poznamenalo celý ten letošní, končící rok 2019. Ano, hned napoprvé se zadařilo , což jsem zjistila na začátku roku, a to je důvod proč to na blogu i Instagramu vypadalo jak vypadalo.Nejsem ten typ, co by každý měsíc nebo týden fotil zvětšující se bříško, nebo aranžoval domácí mazlíčky a ostatní členy rodiny a popisoval jejich nadšení a očekávání. Pravda je taková, že jsem první tři měsíce měla, co dělat abych nás třeba jen vypravila do obchodu. Pravidelně jsem se hroutila únavou při obouvání bot a už abych byla na vzduchu. Chodily jsme spát po obědě a večer hned po Večerníčku a vzpomínala jsem jestli mě únava bičovala i při prvním těhotenství. Třikrát sláva všem ženám, které do toho ještě zvrací a nestaly se z nich zombie. Nicméně i přes únavu, jako máma prostě musíš!!! Emilka byla a je hodn...

Emilky slovní zásoba je čím dál větší, schopnost se vyjadřovat je lepší a lepší, stejně tak, řízení se jakousi společenskou etiketou - umí krásně pozdravit, poprosit i poděkovat. A poslední dny nově přišla otázka: "Můžu?" I ta malá tykvička si už uvědomuje, že né všechno, co se v ní zrodí je parádní plán, ze kterého bude mít maminka radost a tak to přesně tahle otázka jistí. Vzít si to či ono, sáhnout na to nebo tamto, prostě MŮŽU , je teď všude kolem nás. Není tedy divu, že ho začali používat i jiní rodinní členové - třeba tatínek. Jeho poslední můžu bylo o víkendu v jednom hobby marketu u regálu s motorovými pilami. Ještě chybělo rozverné poskakování a tleskání rukou, ale i to dětské nadšení v očích a deset radostných výkřiků: "Můžu, můžu, můžu?" mě pobavilo tak, že jsem přece nemohla říct, "Nemůžeš!" Nehledě na záplavu argumentů a výčet projektů, které díky té skvělé ruční pile půjdou realizovat. Samozřejmě hned po návratu na zahradu nebylo po...

Den se s dnem sešel a máme tu Silvestr. S posledními dny v roce se neubráním bilancování a hodnocení uplynulých 365 dní. Co nám rok 2018 dal a vzal? Jelikož se na všechno snažím nahlížet z té pozitivní stránky, raduji se hlavně z toho, co jsem získala.  Dalších úžasných 365 dní v roli maminky , která se dme pýchou nad pokroky, které to její malé děťátko dělá. Naučil mě čím dál větší trpělivosti , jelikož se začíná projevovat i osobnost mojí dcerky, už to není jen to miminko, nad jehož osudem rozhoduje výhradně rodič.  Poznala jsem mnoho příjemných lidí , s některými jsem se měla možnost setkat osobně, jiné znám jen prostřednictvím emailu. S mnoha z nich jsem navázala spolupráci, která bude pokračovat i v roce 2019 a tak Vás čekají recenze a osobní zkušenosti a doporučení na mnoho výrobků. Díky moc všem, díky kterým jsem mohla spustit projekt o výletech, navštívili jsme mnoho krásných míst, o kterých jsem zatím jen četla a už na začátku roku 2019 v cestování a putování po ...

V ten den mi je vždycky trochu divně. Někde uvnitř se ve mě něco hne a cítím se zas jako ta malá holčička , co se bojí čertů a nejen malá později i větší. Taky aby ne, můj táta si to strašení dost užíval a i má ma se přiznala, že se jich  bála, když se připravovali a brali si, na tu dobu, dost děsivé masky. Myslím, že to odpoledne a večer nahnali, kam přišli, tolik strachu jako málokdo. I když jsme se ségrou povyrostly, obava z jejich návštěvy přetrvávala . Stačilo pak, aby po cestě kolem okna zaklepal Mikuláš berlou na okno a my se vzájemně málem uškrtily, jak jsme se strachy chytly a nepustily. Nevím jestli to bylo tím, že táta přestal strašit , nebo se už máma nechtěla koukat na náš strach, začaly jsme jen holky na Mikuláše brouzdat v centru Prahy. Neznámý dav mi dodával pocit bezpečí a ochrany před děsivými čerty, kteří chodili k nám. I když jednou mě za rameno chytil čert se slovy: " Tak co holčičko, byla jsi hodná? Jakou umíš básničku?". I ve 13 letech jsem hone...

Přesně před rokem jsem uveřejnila svůj první článek  na blogu,  zavzpomínat můžete zde . Byl o BPA a jednom z výrobků od Ikei, který jsem tenkrát Emilce koupila. Když jsem ho dopoledne napsala a večer četla manželovi jen na mě nevěřícně čučel , prý nečekal, že umím psát. Od té doby jsem uveřejnila 112  článků , některé se psaly samy, u některých jsem se trápila a jiné ještě nespatřily světlo světa. Když se zpětně ohlížím, bylo to dobré rozhodnutí, začít své myšlenky, pocity, zkušenosti a tipy formulovat do článků, které mi tak připomínají, jako deníček , co jsme za ten rok všichni zažili. Díky psaní  jsem potkala a poznala mnoho skvělých lidí , kteří blogem buď jen propluli nebo s ním plují dál, v což jsem na začátku ani nepomyslela. Ráda bych taky poděkovala svojí mamince , která se pasovala do role korektorky a jako jeden z nejvěrnějších  čtenářů mi píše, když najde někde nějakou chybu. Protože i když se člověk snaží občas tam tu blbost stejně napíše....

Když tatínka chytne sportovní nálada.... Letos opět manžel sáhl po tenisové raketě, se slovy,  že jí jen tak piánko s kamarádem provětrá. Jelikož znám jejich piánko , uměla jsem si ho živě představit za několik hodin, s nohama jako tvaroh, s uřícenou tváří a těsně před kolapsem. Copak se nepoučil? Léto a podzim dva roky nazpět, když jsem byla těhotná a tenisové mače jsem kontrolovala z lavičky s jídlem v ruce, si musí jeho svaly přece ještě pamatovat. A když né svaly tak aspoň kotník. Pinkat jsme tenkrát začali spolu, tenisové hřiště ve vesnici, začátek dovolené, to vše lákalo si rakety koupit. Ještě teď se musím smát vzpomínce na účtenky, které jsem měla z té doby v peněžence. První z obchodu se sportem za dvě rakety a sadu míčků, druhá z následujícího dne z lékárny u nemocnici za odlehčenou sádru. Nohu si zlomil manžel, nepomohl mu ani obklad s ledovou studniční vodou a tak dovolenou tenkrát místo sportu naplňovaly návštěvy nemocnice, kontroly, rentgeny. Jednu pozitivní vě...

Letos jsem se konečně dostala k výrobě domácího mazání. No domácího tak napůl, domácky vylepšeného. Síla mladých výhonků smrků je známá už od nepaměti. Dají se z něj vařit sirupy, med, připravovat koupele. Takže už dlouho jsem se jim chtěla podívat na zoubek i já. Nejdůležitější je nepropásnout ten správný čas je "sklidit", jako jsem několikrát zaváhala já. V loňském roce jsem v tom nejideálnějším čase, si své smrkové výhonky natrhat, prožívala šestinedělí a starala se hlavně o ten svůj malý výhonek . Letošní začátek května jsem si na smrky vzpomněla a vymýšlela do čeho se pustím. Zvítězilo obohacení klasické Alpy právě o smrkové výhonky, které jí dodají na síle.  Mazání na bolavého člověka se mamince rozhodně hodí, celý den za malým špuntem běháte, zvedáte ho do výšek, nosíte ho na rukou a i já to mám stejně, občas je prostě potřeba svaly revitalizovat . Když ke všemu vezme tuto kouzelnou lahvičku do ruky manžel, který mi chce udělat radost a bolavé končetiny namasíru...

Před rokem jsem si  se začínajícím víkendem připravila plán. Sobota ráno, krásné jarní počasí, teplo, naložený bůček na gril, no prostě, co víc si přát. Tělo o velikosti mláděte velryby jsem narvala i s vysavačem do auta. Přeci jen jsem měla v plánu ho ještě vysát, než se v něm poveze náš poklad.  Nad rozpáleným grilem vyprávíme rodičům ještě o včerejším focení toho mého  pumlíče, v pase 105 cm běžně nemívám.  Den se pomalu chýlí ke konci a tak se vydáváme zpět ku domovu.  Je zajímavé jak se během těhotenství mění strachy. Samozřejmě k velikánské radosti, u mě na začátku byl strach z porodu, který se po určité době změnil v obavu, co po porodu?! Poslední chvíle 2v1 , to už je  jen a jen zvědavost. Kamarádka mi dala čaj z maliníku, no den před termínem porodu už by bylo na čase si ho uvařit. S hrnečkem čaje a filmem s Arnoldem vypadal večer jako každý jiný. Ale to vážně nebyl!!! Oko už jsem nezamhouřila a kolem 3 hodiny budila manžela, že mi není no...

Velikonoce, další svátky plné tradic. Pamatuji si, že jsem jako malá Velikonoce rok, co rok trávila u babičky . V neděli jsme barvili vajíčka v zavařovacích sklenicích, chodili na kopřivy do nádivky, uvazovali  pečenému beránkovi mašli kolem krku a oprášili pomlázku , která rok stála  za skříní . V pondělí ráno jsem už netrpělivě čekala na koledníky. Když říkám netrpělivě, tak myslím spíš hodně nervózně, koledníků chodilo hodně a tak se můj zadek ani nestačil vzpamatovat a už dostával nanovo. Když opadl nával u našich dveří, mohla jsem vyrazit na koledu i já.  Nejlepší bylo po návratu přebírat košík plný sladkostí a krásně malovaných vajíček. Některé jsem nechtěla ani jíst a na salát a do pomazánky jsem je dávala mamince až jako poslední, abych se z nich mohla těšit o chvíli déle.  Zdobená voskem, barvená cibulí v punčoše a nebo prostě jentak  obarvená s nálepkou, vajíčka k Velikonocům neodmyslitelně patří . Od doby, co jsem na koledu už "stará". Což je...

Ještě minulý týden mi dlouhodobé meteorologické předpovědi  přišly opravdu neuvěřitelné. Dle modulů má krutá zima odkráčet jak přikráčela a v neděli bude místy až plus 15°C. Hahahaha. K těmto absurdním předpovědím se přidal úterní sníh , který se statečně alespoň u nás po troškách držel až do středy. Ladovská zima opět potrápila řidiče , silničáři už sníh nečekali a děti ještě naposled vyvětraly boby a sáně.   Ale ejhle moduly se nemílily a dneska  bylo vážně na teploměru plus patnáct i víc. Škoda větru, aby bylo i pocitově plus patnáct i víc, protože ve stínku když zadulo to úplně tak veselý nebylo. Nicméně jaro nám pomalu ukázalo, na co se můžeme těšit a že za pár dní už přijde kralovat. Vždycky jsme nedočkavě čekali na tyhle první teplejší dny, vyrazili jsme na chatu a vytáhli gril. Žádné práce na zahrádce, všechno se nechá ještě zazimované, jen se něco ugriluje. Na pár hodin se vystaví ksichtík sluníčku , vlasy se nechají načichnout od kouře a žaludku se...

Poslední den v roce, den bilancí a předsevzetí. Pro nás rok největších změn, nově nabitých povinností a poznání absolutního štěstí. Už 8 měsíců si užíváme s mužem tu nejdůležitější roli v životě, být rodičem . Co si budeme povídat, dokud nemáte pišišvora doma nedovedete si představit, co všechno to znamená a ono i když už ho doma máte, představy a realita jsou přeci jen dva rozdílné světy. Ale i přes občasné chvíle zoufalství, je být mámou to, na co jsem, celý život čekala. Díky tomu vznikl i tento blog , dcera je mou největší múzou a je radost se s Vámi dělit o to, co díky ní zažívám. Zlí jazykové tvrdí, co všechno s dítětem nejde a čeho všeho se budu muset vzdát, neví o čem mluví. Podobně mě děsili tím, co všechno se změní po svatbě. Kdeže - jaký si to uděláš takový to máš!!! A všechno jde když se chce. A tak i do následujícího roku se budu řídit hlavně těmito hesly. Užívat si života v novém rozměru a dělat si ho hezčí a spokojenější. Pokračovat v psaní blogu , protože mě to baví...

Je to tady!!!!! Začal jeden z nejočekávanějších dnů v roce. Barborky vykvetly, vánočky byly upečeny,  dárky zabelny a celý den budeme čekat jestli večer přiletí. Můj plán na dnešek je celkem jednoduchý: lenošit u pohádek, s dcerunkou obdivovat svíčky (nezapomenout zapálit 4. na adventním věnci, přeci jen je dneska adventní neděle) smát se na parskavky a svítíčka na stromečku, cpát se cukrovím až mi poleze z uší a celý den se smát. Ať už je Vás plán na dnešní den jakýkoli přejeme Vám krásně prožité vánoční svátky plné klidu a pohody!!! Vychutnejte si MD Blog jako  Android aplikaci  Registrujte se do soutěží a odebírejte novinky z blogu  zde   MD Blog moje mateřství uveřejňuje články na téma děti, móda, fitness a cvičení, fotografování,  vaření a recepty, výlety, recenze na produkty, novinky i videa, zprávy, jídlo, rady, tipy i triky 

Týden do Vánoc se nese ve znamení bujarých firemních večírků, odkládaných setkání, totálních nervových zhroucení, předvánočních návštěv a dolaďování všeho toho kolem. Denní dávky seriálů, servírované od začátku školního roku, pomalu ustupují pohádkám a celovečerním filmům. V rádiu jsou mezi megahity dnešní doby víc a víc slyšet megahity vánoční, hlavně světových interpretů, jelikož taková Tichá noc se na Evropu 2 úplně nehodí. Firemní večírek jsem pro tento rok oslavila ve firmě Mateřská dovolená pouze s její výkonnou  ředitelkou a oslava je to bujará, už od jejího narození. O opileckých eskapádách a trapných probuzeních den po té si nechám vyprávět od přátel pracujících v jiných firmách. Odkládaná setkání z jakýchkoli důvodů byly, jsou a budou. Doba před Štědrým dnem prostě svádí ještě nějaký ten škraloup smáznout. Takže i my jsme kamarádům ukázali dcerunku, protože dosud to pro ně byla paní Columbová. Totální nervová zhroucení pro sebe letos škrtám, za poslední roky v práci j...

A jak řekla tak udělala.... Na Barboru  jsme si s Emilkou z odpolední procházky přinesly větvičky třešně a doma si barborky naaranžovaly do vázy hned vedle adventního věnce. Pod rouškou tmy jsem nechala za oknem nadílku od Mikuláše pro manžela a dcerku a koukala na dětskou radost v manželových očích, když nenašel ani uhlí ani bramboru, ale čokoládu a bonbóny,  hromadou ovoce dělám radost celé rodině až do teď. Největším  úkolem tohoto týdne bylo CUKROVÍ. Napéct, nazdobit, nesežrat a zabalit na uležení na balkon. Vrátila jsem se myšlenkami zpět do dětství a poprosila maminku o dva recepty, cukroví které jsme doma dřív pekli. Nákup surovin, příprava těsta a jde se na to. Jako malý rošťák jsem se přehrabovala mezi všemi vykrajovátky, návrat k tradicím musí být, a to cukroví by mi asi v jiných tvarech, než jsme je dělali, jako malý holky, nechutnalo. Linecké hladkýma vykrajovátkama, podvodnice malýma vlnitýma, pracny  jinak než do pracen nejdou, k nim mám i pár novějš...

Po prvních šesti  měsících poznávání, zžívání a stále neuvěřitelného pocitu, že mám dceru, jsem se přistihla, jak si říkám, že už ten svůj nový život docela zvládám. Moje naivita byla rychle tatam po půlroční prohlídce u dětské doktorky. Další úroveň nejúžasnější hry v životě byla dokončena. V úrovni, která nás čeká nyní je třeba splnit hodně těžký úkol -  PŘÍKRMY. Díky maturitě z biologie jsem dost podrobně věděla jak funguje lidské tělo, teď myslím hlavně to ženské po porodu. Ovšem jak úžasné to opravdu je, se v učebnicích nedočtete. To, že žena dokáže své mládě nakrmit a vykrmit aniž by se na tom  nějak aktivně podílela, je prostě zázrak. Měla jsem tedy to štěstí a vše fungovalo tak, jak to matka příroda skvěle vymyslela. A tak se moje fortelná ženská vykrmila mateřským mlékem do imunologického okna = období nejideálnější na seznámení dětského zažívání se zeleninou, ovocem, masem a vším možným dalším. Že to není jentak, jsem věděla, že je to obdoba zkoušky dospělos...

Dnešním dnem odstartovalo čtyřtýdenní období adventu. Dle tradic a náboženství začíná období klidu, rozjímání a očekávání příchodu Spasitele. Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, zpěv a tanec, stejně tak maso, kromě ryb. Díky tomu nám zůstal zvyk štědrovečerní večeře v podobě kapra. Období zklidnění po namáhavé práci od jara do podzimu, i to byl advent. Lidé těžce pracující na polích a kolem stavení, se v tento čas v kruhu rodinném scházeli doma u stolů při draní peří, šití a tkaní. A to mě přivádí k otázce adventu v dnešní době. Všichni za něčím a někam spěchají, hekticky kmitají semo - tamo a s blížícím se Štědrým dnem se pod náporem nervů hroutí. I já poslední roky trávila adventní čas prací, prací která nezvelebovala a nezutulňovala domácnost, netrávila jsem čas s rodinou v klidu a pohodě. Vánoce se staly období konzumu, dokud jsem neměla rodinu, ve smyslu dceru, tak jsem to nevnímala. Letos poprvé to vidím,cítím a hlavně prožívám jinak!!! Na první advent...

Knírkatý měsíc Pokud máte za poslední týden pocit, že se kolem Vás množí muži s knírky, věřte, že Vás zrak nešálí. Ano i sousedovi v obleku, který odchází do kanceláře vždy perfektně oholen, se pod nosem začíná cosi rýsovat, prodavačův nesmělý kníreček je nový stejně jako jejich akční leták, dokonce i policista v naší ulici, kontrolující zaparkované automobily, má novou ozdobu pod nosem. Ptáte se proč? Co všechny ty muže k takovému kroku vede? Proč to proboha neoholí, vždyť někteří vypadají jako puberťáci s jemnými vousky a čekáte, že promluví mutujícím hlasem. Listopad totiž patří MOVEMBERU . Cože, že jste  o ničem takovém neslyšeli? A ani tato informace Vám nepomohla vyjasnit, proč vidíte knírky i tam kde dřív nebyly. Zjednodušeně řečeno Movember je jako u nás Avon pochod proti rakovině prsu, jen trvá měsíc a místo růžových triček a balónků, je poznávacím znamením účasti této akce knírek. V zahraničí je tato charita velmi známá, její název vznikl složením slov moustache ...