Přeskočit na hlavní obsah

Těhotný rok 2019

Úkol do roku 2019 zněl jasně - pořídíme Emilce sourozence!
Jak se ten rok blížil, řekla jsem manželovi den sem den tam, pojďme na to i když je "teprve" 30.12.2018. 
Toto rozhodnutí poznamenalo celý ten letošní, končící rok 2019. Ano, hned napoprvé se zadařilo, což jsem zjistila na začátku roku, a to je důvod proč to na blogu i Instagramu vypadalo jak vypadalo.Nejsem ten typ, co by každý měsíc nebo týden fotil zvětšující se bříško, nebo aranžoval domácí mazlíčky a ostatní členy rodiny a popisoval jejich nadšení a očekávání.
Pravda je taková, že jsem první tři měsíce měla, co dělat abych nás třeba jen vypravila do obchodu. Pravidelně jsem se hroutila únavou při obouvání bot a už abych byla na vzduchu. Chodily jsme spát po obědě a večer hned po Večerníčku a vzpomínala jsem jestli mě únava bičovala i při prvním těhotenství. Třikrát sláva všem ženám, které do toho ještě zvrací a nestaly se z nich zombie. Nicméně i přes únavu, jako máma prostě musíš!!! Emilka byla a je hodně empatická, takže se v té době dost osamostatnila a pomáhala mi. 
Čtvrtý měsíc a nástup tepla, to byl balzám na moji duši, všechno bylo rázem sluníčkový. Poslední léto, kdy mě má Emilka jen pro sebe. Veškerá moje pozornost je jen její a můžeme všechno. Naštěstí mi tělo dovolilo hodně - dovádět v Mirakulu (letos jsme si ho užily opravdu mooooc, o čem je řeč si můžete přečíst zde), plavání a dovádění v bazénu, nošení v šátku, na které je tak zvyklá (jojo ještě dva dny před porodem mi usla na zádech po cestě z kontroly v porodnici). 
Do toho rostlo nejen moje břicho, o ostatních částech těla nemluvě, ale i projekt našeho tatínka - náš vysněný dům v korunách stromů - bohužel mu nepomůžu, ale jsme tam s ním a blbneme. 
Těhotenství uteklo jako voda a najednou tu byl úžasný porod, který si  zaslouží vlastní článek a druhá holčička Andělka.
Už tři měsíce jsem dvojnásobnou maminkou, s dvojnásobkem lásky, protože láska se s počtem dětí nedělí, ale násobí!!!
Mnoho zdraví a lásky do následujícího roku dvacítek a milé počtení mého blogu přeje Míša a holky



Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...
8 komentářů
Další informace

Obutá neobutá

Obcházení nábytku, první krůčky, je čas přemýšlet o obuvi... Když se dcerka poprvé postavila a začala si to štrádovat kolem vany, nebylo ještě úplně teplo a i já s manželem jsme doma nosili přezůvky, takže co na její nohy?  Kombinace lezení a chození je pro ponožky smrtelná, do 5 minut se minimálně jedna valí někde v koutě, tudy cesta nepovede. Rady o tom, že aby začala pořádně chodit potřebuje pevnou botu ideálně s pořádnou porážkou jsem radikálně odmítala. Já měla jasno, chodidýlka mé princezny se vydají cestou jménem BAREFOOT . Označení obuvi, která se pomalu dostává do povědomí českých maminek a tatínků, chůze " naboso " je totiž to nejlepší, co pro svá chodidla můžeme udělat. A co teprve pro chodidla malých uličníků, která ještě nepoznala žádnou těžkou tvrdou botu a umí si tak užívat  povrch, rozvíjí se jim správně nožky a mají dostatek místa pro prstíky. Barefoot je to nejideálnější, pokud nechcete aby jednou mělo vaše dítě jako dospělák ploché nohy. První vlaš...
3 komentáře
Další informace

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...
Okomentovat
Další informace

Domácí lázně

Když jsme předávali babičce dárek k narozeninám,  poukaz na pobyt v lázních , trochu jsem jí ho záviděla, no spíš hodně. Představu procedur, vířivek a masáží nekazí ani to, že pojede až na podzim. Můj časový horizont na to si aspoň v klidu zalézt do vany je zhruba stejný. Lhala bych, když bych tvrdila, že jsem od porodu neležela v napuštěné vaně, ležela, asi třikrát. Z toho jednou tam se mnou byla naše píďalka a jednou jsem usla a vzbudila se v ledový vodě, což z celé koupele zanechalo spíš traumatizující vzpomínky, než pocit slasti s tělem ještě nacucaným vařící vodou. Je pravda, že si za to můžu trochu sama. Po vaně touží srdce, ale přebije ho racionální hlava a tak se večer, když se pišišvor odebere do říše snů, uklízí, vaří a nebo jen tak čumí do blba, bez špetky síly  to jakkoli měnit.  Pak jsou ty chvíle přes  den, kdy je doma muž a hraje si s dcerkou. Nabízelo by se hupsnout do bublin , ale radši si hraju s nima. Tady vítězí jasně srdce a touha nic nepr...
4 komentáře
Další informace

Grébovka

V Praze je mnoho překrásných  míst a tady je další z nich. Havlíčkovy sady, též zvané Grébovka, novorenesanční a novoromantický park byl vybudován jako zahrada Gröbovy vily v letech 1871 - 1888. Neuvěřitelně zajímavé místo, kde člověk úplně zapomene, že je v centru matičky Prahy. Z 11 hektarů plochy zabírá 1,7 hektaru vinice, ze které lze víno ochutnat v místním nádherném Viničním altánu , který je ideálním místem pro konání svatby.  Opravdovou raritou, která bere dech, pro mě jednoznačně -  umělá jeskyně Grotta,   místem, kde si nostalgicky posedíte u kávy je  Pavilon . Samotná  Gröbova vila nyní funguje jako vzdělávací místo pro právníky. Množství travnaté zelené plochy svádí k rozložení deky a nasátí slunečních paprsků, pro aktivní jedince se zde cvičí například jóga. Každý si zde najde to svoje.  My si užili príma odpoledne při procházce v tomto úžasném zákoutí Prahy a to přímo kousek od centra města. cesta k parku Vych...
2 komentáře
Další informace