V ten den mi je vždycky trochu divně.
Někde uvnitř se ve mě něco hne a cítím se zas jako ta malá holčička, co se bojí čertů a nejen malá později i větší. Taky aby ne, můj táta si to strašení dost užíval a i máma se přiznala, že se jich bála, když se připravovali a brali si, na tu dobu, dost děsivé masky. Myslím, že to odpoledne a večer nahnali, kam přišli, tolik strachu jako málokdo. I když jsme se ségrou povyrostly, obava z jejich návštěvy přetrvávala. Stačilo pak, aby po cestě kolem okna zaklepal Mikuláš berlou na okno a my se vzájemně málem uškrtily, jak jsme se strachy chytly a nepustily.
Nevím jestli to bylo tím, že táta přestal strašit, nebo se už máma nechtěla koukat na náš strach, začaly jsme jen holky na Mikuláše brouzdat v centru Prahy. Neznámý dav mi dodával pocit bezpečí a ochrany před děsivými čerty, kteří chodili k nám. I když jednou mě za rameno chytil čert se slovy: " Tak co holčičko, byla jsi hodná? Jakou umíš básničku?". I ve 13 letech jsem honem honem přemýšlela, co ze sebe vysoukám. "Čau Míšo, tys nás nepoznala co?!" Bože, byli to moji spolužáci ze třídy. Začít recitovat, to by byl trapas!
Jak jsem začala chodit do práce strach pomalu opadal, i když rachocení řetězu na chodbě a rány petard za okny mi pořád stahovaly žaludek. Doteď přetrvala i hrůza z toho vidět video z návštěv čertů doma. Ségra kvůli mě tenkrát popsala i videokazetu, abych si jí omylem nepustila. Teď si myslí, že jsem strašpytel, že jí jako dospělá vidět nechci. Já už asi ani nemám strach, spíš by mi bylo líto těch holčiček, co se tak bály. Každopádně ze svého dětství jsem poučená a vím, jak nechci aby Mikuláš probíhal. Letos nás setkání s čerty, Mikulášem a anděly teprve čeká a to v rodinném centru a věřím, že nebudu mít strach ani já ani moje holčička.
Protože je ten Mikuláš, mám pro jednoho šťastného z Vás krásnou nadílku od firmy Sencor. Soutěž frčí právě teď na mém Instagramu (@mojematerstvi) - tak zkuste štěstí!
Komentáře
Okomentovat