Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...

Vlastníte mačkavý šátek a jedete na dovolenou, bez něj?  Co doma s ním? Hezky poskládat do skříně a věřit, že na něm vytvořené sklady vyžehlíte do ztracena až se vrátíte? Anebo ho můžete půjčit kamarádce ! Přesně tohle se stalo mě, tedy já byla ta kamarádka, které byl šátek svěřen. Ze začátku to vypadlo, jako super věc . Doma jsme, bohužel, v tu chvíli měly trochu nosící bojkot, respektive doma se už nenosí a venku se mi do toho marastu (jednalo se o období v lednu) šátky nosit prostě nechtělo a vyhrávalo nosítko. Takže v danou chvíli byl šátek vlastně také na takovém ozdravném , dovolenkovém pobytu . Po třech dnech, co se nehnul z místa, kam jsem ho první den položila, jsem si řekla - pozor na sklady!!! A alespoň jsem ho chtěla přežehlit, aby nakonec nevypadal hůř po době strávené u mě, než když by se bezprizorně válel kamarádce doma. Ve chvíli když jsem ho vytahovala z tašky se o mě pokoušela mozková mrtvice se srdečním infarktem . Na šátku byly modré čáry, bože moje kreat...

Další rok a další nová Lucie v mém životě. Letošní Lucie prohloubila mojí, teď už musím naplno říct, úchylku, co se týče věcí spojených s nošením dětí . Jak taky jinak, když jsme se díky této závislosti daly dohromady. Za tu dobu, co se známe mi některé šátky půjčila, jeden si koupila a vlastně byl pro mě, jelikož nám po zanášení zůstal (můžete číst zde ).  Jaké mé poprvé je spojené s ní? Byla to koupě scrapu . Ano, v šátkovacím světě je to další možnost ukojení vášně po šátku, nemusíte kupovat celý šátek, lze sehnat i jeho část. I zde se samozřejmě promítají ceny dle značek a složení šátku, provedení a velikosti scrapu a i podle toho zda je šátek limitka nebo jich je ještě dost v oběhu nebo ve výrobě. Při jedné příjemné návštěvě u Lucky jsme tak rozstříhaly šátek Vatanai Vero Amore,  no my dvě jsme se bály, takže jsme to svěřily naší další kamarádce.  Nicméně šátek jsme šmikly a cíl, co se scrapy byl jasný - část na nosítko (o skvělém nosítku Donkey můžete číst zde...

Nosítko už vybírám dlouho, testuji a testuji... A s velkou slávou Vám všem musím oznámit, že už jsme to pravé a jediné objevili a myslím, že v tom měl svojí roli osud.  Nosítko jsem chtěla jednoznačně nejdřív vyzkoušet než si nějaké opravdu koupím. Z vlastní zkušenosti vím, že nemusí všem sedět všechno a přece jsem tohle nejdřív koupila. Když, ale kamarádka našla nabídku nosítka, které je podle ní to nejlepší, za super cenu, rozhodla jsem se koupit zajíce v pytli. Bylo to nosítko značky Donkey , celošátkové ze šátku Yaro Braid Fuchsia Red Glossy . Jaktože jsem hned věděla, co to je za šátek? Tohle byl můj první pevný šátek, že by zasáhl osud? Každopádně nastala u mě standartní doba zvažování. Opravdu to nosítko potřebuji? Když jsem ho nezkoušela, co když mi nebude sedět stejně jako ty, co jsem doposud zkoušela?! Když už jsem byla téměř rozhodnutá, kamarádka mě ještě trošku popostrčila -  napsala mi, že jestli si ho nekoupím, koupí ho její přítel. Bohužel bylo v rezervaci, no...

O co všechno by člověk přišel, kdyby nenosil? O zanášení - s kočárkem se nestane, že Vám ho kamarádka a nebo úplně cizí maminka s malým miminkem půjčí, abyste ho se starší těžší zátěží zanosily. Použitý, rozdrkocaný kočárek po větším dítěti na ceně rozhodně neroste, za to šátky to je jiná. Mazlením a zanášením se stávají příjemnějšími a tulivějšími , což pro miminka přesně chtete. Představa toho jak nový kočárek půjčuji kamarádce se slovy:  "Tak nám ho zajezdi!", je vážně komická. Ve světě šátků běžný jev. A tak jsem i já měla , v tomhle případě rozhodně, čest si pomazlit šátek koupený pro jednu malou princeznu. Vatanai s buretovým hedvábím jsme vázaly, co šlo a prý se záměr, alespoň trochu zadařil a šátek jsme vracely měkčí a mazlivější. Což mě přivádí na další, s tímto šátkem, zajímavou spojitost. Nemá ještě jméno. Říká se mu růžové labyrinty , ale své jméno ještě nenese, což mu ale na skvělosti neubírá. Další důkaz o rozdílnosti světa šátků a kočárků. Už vidím ty i...

Další český šátek jsme testovaly na zámku Berchtold Je tomu už nějaký pátek, ale silný zážitek na nás zanechalo jak místo tak šátek. Vatanai,  to je v šátkovacím světě pojem, a i když se jedná o značku z našich luhů a hájů, jejich limitované edice jsou známé i po světě.  Proto jsem se na něj hodně těšila, až jednou opravdu dorazil - Vatanai Syringa . Barevně úžasný, vzorově trochu  mystický,  šířkou užší a materiál, to je hitparáda - 48% česaná bavlna, 30% viskóza, 14% len, 8% bambus. Už po vybalení to byl mazel, což rozhodlo a vzaly jsme ho s malou na malou zatěžkávací zkoušku a to na výlet na zámek . Dvouhodinové courání v krásné zahradě, minizoo i celou naučnou stezku zvládl s osmikilovým andílkem jedna báseň. Díky tomu jsme si mohli užít areál zámku Berchtold , který leží nedaleko Prahy a právě nyní zde finišují přípravy na každoroční oslavu dne dětí spojenou s výstavou veteránů. Zámek bude též v sobotu 26.5.2018 cílem pochodu, pořádaného nadačním fondem Ztr...