Přeskočit na hlavní obsah

Už je tomu rok

Před rokem jsem si  se začínajícím víkendem připravila plán.
Sobota ráno, krásné jarní počasí, teplo, naložený bůček na gril, no prostě, co víc si přát. Tělo o velikosti mláděte velryby jsem narvala i s vysavačem do auta. Přeci jen jsem měla v plánu ho ještě vysát, než se v něm poveze náš poklad.  Nad rozpáleným grilem vyprávíme rodičům ještě o včerejším focení toho mého  pumlíče, v pase 105 cm běžně nemívám.  Den se pomalu chýlí ke konci a tak se vydáváme zpět ku domovu. 
Je zajímavé jak se během těhotenství mění strachy. Samozřejmě k velikánské radosti, u mě na začátku byl strach z porodu, který se po určité době změnil v obavu, co po porodu?! Poslední chvíle 2v1, to už je  jen a jen zvědavost.
Kamarádka mi dala čaj z maliníku, no den před termínem porodu už by bylo na čase si ho uvařit. S hrnečkem čaje a filmem s Arnoldem vypadal večer jako každý jiný. Ale to vážně nebyl!!! Oko už jsem nezamhouřila a kolem 3 hodiny budila manžela, že mi není normálně, že se zkusím vysprchovat a asi bych se jela do porodnice podívat. Vzhledem k možnosti dospat se v bytě v Praze,  jsme se vydali na cestu. Jedno z posledních racionálních rozhodnutí bylo zastavit se u bankomatu. Na poslední kontrole jsem se ptala jak to bude probíhat a tak když to bude planý poplach, je to jak návštěva pohotovosti s 90Kč poplatkem.
Poprvé, co jsem těhotná jsem jela v autě vzadu,  přeci jen to je bezpečnější místo a v tuhle chvíli bylo fajn, ze mě muž neviděl, je citlivý a byl by ještě víc nervózní z toho, co se odehrávalo.  V porodnici spadla nervozita z našich ramen, ze strachu, že nestihneme dojet a bylo potvrzeno - malá chce na svět. To, na co 9 měsíců čekáte, jak ten drobeček bude vypadat, je najednou na spadnutí. Detailní popis toho jaký je porod psát nebudu, shrnu to - na začátku je to horší než na konci a když na to není člověk sám, je to úžasně silný, neuvěřitelně  nezapomenutelný zážitek. A třeba i vtipný, to když se porodní asistentka ptala mého muže, zda  nemá zánět spojivek, že má hodně červené oči. Odpověď: " Ne, to je z těch čtyř kýblů slz, co jsem vybrečel."


Komentáře

Oblíbené

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...

Obutá neobutá

Obcházení nábytku, první krůčky, je čas přemýšlet o obuvi... Když se dcerka poprvé postavila a začala si to štrádovat kolem vany, nebylo ještě úplně teplo a i já s manželem jsme doma nosili přezůvky, takže co na její nohy?  Kombinace lezení a chození je pro ponožky smrtelná, do 5 minut se minimálně jedna valí někde v koutě, tudy cesta nepovede. Rady o tom, že aby začala pořádně chodit potřebuje pevnou botu ideálně s pořádnou porážkou jsem radikálně odmítala. Já měla jasno, chodidýlka mé princezny se vydají cestou jménem BAREFOOT . Označení obuvi, která se pomalu dostává do povědomí českých maminek a tatínků, chůze " naboso " je totiž to nejlepší, co pro svá chodidla můžeme udělat. A co teprve pro chodidla malých uličníků, která ještě nepoznala žádnou těžkou tvrdou botu a umí si tak užívat  povrch, rozvíjí se jim správně nožky a mají dostatek místa pro prstíky. Barefoot je to nejideálnější, pokud nechcete aby jednou mělo vaše dítě jako dospělák ploché nohy. První vlaš...

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...

Domácí lázně

Když jsme předávali babičce dárek k narozeninám,  poukaz na pobyt v lázních , trochu jsem jí ho záviděla, no spíš hodně. Představu procedur, vířivek a masáží nekazí ani to, že pojede až na podzim. Můj časový horizont na to si aspoň v klidu zalézt do vany je zhruba stejný. Lhala bych, když bych tvrdila, že jsem od porodu neležela v napuštěné vaně, ležela, asi třikrát. Z toho jednou tam se mnou byla naše píďalka a jednou jsem usla a vzbudila se v ledový vodě, což z celé koupele zanechalo spíš traumatizující vzpomínky, než pocit slasti s tělem ještě nacucaným vařící vodou. Je pravda, že si za to můžu trochu sama. Po vaně touží srdce, ale přebije ho racionální hlava a tak se večer, když se pišišvor odebere do říše snů, uklízí, vaří a nebo jen tak čumí do blba, bez špetky síly  to jakkoli měnit.  Pak jsou ty chvíle přes  den, kdy je doma muž a hraje si s dcerkou. Nabízelo by se hupsnout do bublin , ale radši si hraju s nima. Tady vítězí jasně srdce a touha nic nepr...

Grébovka

V Praze je mnoho překrásných  míst a tady je další z nich. Havlíčkovy sady, též zvané Grébovka, novorenesanční a novoromantický park byl vybudován jako zahrada Gröbovy vily v letech 1871 - 1888. Neuvěřitelně zajímavé místo, kde člověk úplně zapomene, že je v centru matičky Prahy. Z 11 hektarů plochy zabírá 1,7 hektaru vinice, ze které lze víno ochutnat v místním nádherném Viničním altánu , který je ideálním místem pro konání svatby.  Opravdovou raritou, která bere dech, pro mě jednoznačně -  umělá jeskyně Grotta,   místem, kde si nostalgicky posedíte u kávy je  Pavilon . Samotná  Gröbova vila nyní funguje jako vzdělávací místo pro právníky. Množství travnaté zelené plochy svádí k rozložení deky a nasátí slunečních paprsků, pro aktivní jedince se zde cvičí například jóga. Každý si zde najde to svoje.  My si užili príma odpoledne při procházce v tomto úžasném zákoutí Prahy a to přímo kousek od centra města. cesta k parku Vych...