Přeskočit na hlavní obsah

Už je tomu rok

Před rokem jsem si  se začínajícím víkendem připravila plán.
Sobota ráno, krásné jarní počasí, teplo, naložený bůček na gril, no prostě, co víc si přát. Tělo o velikosti mláděte velryby jsem narvala i s vysavačem do auta. Přeci jen jsem měla v plánu ho ještě vysát, než se v něm poveze náš poklad.  Nad rozpáleným grilem vyprávíme rodičům ještě o včerejším focení toho mého  pumlíče, v pase 105 cm běžně nemívám.  Den se pomalu chýlí ke konci a tak se vydáváme zpět ku domovu. 
Je zajímavé jak se během těhotenství mění strachy. Samozřejmě k velikánské radosti, u mě na začátku byl strach z porodu, který se po určité době změnil v obavu, co po porodu?! Poslední chvíle 2v1, to už je  jen a jen zvědavost.
Kamarádka mi dala čaj z maliníku, no den před termínem porodu už by bylo na čase si ho uvařit. S hrnečkem čaje a filmem s Arnoldem vypadal večer jako každý jiný. Ale to vážně nebyl!!! Oko už jsem nezamhouřila a kolem 3 hodiny budila manžela, že mi není normálně, že se zkusím vysprchovat a asi bych se jela do porodnice podívat. Vzhledem k možnosti dospat se v bytě v Praze,  jsme se vydali na cestu. Jedno z posledních racionálních rozhodnutí bylo zastavit se u bankomatu. Na poslední kontrole jsem se ptala jak to bude probíhat a tak když to bude planý poplach, je to jak návštěva pohotovosti s 90Kč poplatkem.
Poprvé, co jsem těhotná jsem jela v autě vzadu,  přeci jen to je bezpečnější místo a v tuhle chvíli bylo fajn, ze mě muž neviděl, je citlivý a byl by ještě víc nervózní z toho, co se odehrávalo.  V porodnici spadla nervozita z našich ramen, ze strachu, že nestihneme dojet a bylo potvrzeno - malá chce na svět. To, na co 9 měsíců čekáte, jak ten drobeček bude vypadat, je najednou na spadnutí. Detailní popis toho jaký je porod psát nebudu, shrnu to - na začátku je to horší než na konci a když na to není člověk sám, je to úžasně silný, neuvěřitelně  nezapomenutelný zážitek. A třeba i vtipný, to když se porodní asistentka ptala mého muže, zda  nemá zánět spojivek, že má hodně červené oči. Odpověď: " Ne, to je z těch čtyř kýblů slz, co jsem vybrečel."


Komentáře

Oblíbené

Knírkatý měsíc

Knírkatý měsíc Pokud máte za poslední týden pocit, že se kolem Vás množí muži s knírky, věřte, že Vás zrak nešálí. Ano i sousedovi v obleku, který odchází do kanceláře vždy perfektně oholen, se pod nosem začíná cosi rýsovat, prodavačův nesmělý kníreček je nový stejně jako jejich akční leták, dokonce i policista v naší ulici, kontrolující zaparkované automobily, má novou ozdobu pod nosem. Ptáte se proč? Co všechny ty muže k takovému kroku vede? Proč to proboha neoholí, vždyť někteří vypadají jako puberťáci s jemnými vousky a čekáte, že promluví mutujícím hlasem. Listopad totiž patří MOVEMBERU . Cože, že jste  o ničem takovém neslyšeli? A ani tato informace Vám nepomohla vyjasnit, proč vidíte knírky i tam kde dřív nebyly. Zjednodušeně řečeno Movember je jako u nás Avon pochod proti rakovině prsu, jen trvá měsíc a místo růžových triček a balónků, je poznávacím znamením účasti této akce knírek. V zahraničí je tato charita velmi známá, její název vznikl složením slov moustache (kní

Botanicus Ostrá

Nemohu se dočkat, až se s Vámi podělím o tip na výlet tohoto  týdne,  navštívili jsme totiž jedno z nejkrásnějších míst za poslední dobu -  Centrum řemesel a bylinné zahrady Botanicus. Pár kroky přes vstupní bránu se z 21. století vrátíte do malebné minulosti. V dáli je slyšet práce kováře s kovadlinou, ženy vyrábí kožené váčky, svíčky nebo zdobí perník, dráteník i košíkář ukazují svůj um. Vyrobit si papír, vyrazit minci nebo vyrýžovat zlato, to všechno a mnohem víc  si můžete vyzkoušet . Že já jsem dost často jako v Jiříkově vidění a nadšená ze všeho jako malá holka, s tím se celkem počítá, tentokráte jsem ale malou holku viděla vedle sebe a myslím tím svého manžela. Oči nám kmitaly po plánku, po okolí, nohy nevěděly kam se dřív vydat . Všechno si projít a nic nevynechat. Rychlá porada a honem do směnárny, v celém centru se totiž platí groši, prostě do minulosti se vším všudy.  Dopoledne utíkalo a přihlásil se dcerky spánek, schrupla si v překrásných, tichých a  rozlehlých

Učící věž

Učící věž - kdo nemá dítě nejspíš nikdy neslyšel! Jedná se o další vymoženost pro rodiče k usnadnění života s malým zvídavcem . I já se dostala do situace, kdy jsem zvažovala, zda něco takového nebudu potřebovat. Není to jen zbytečné vyhození peněz a další krám do bytu? Na různých internetových diskuzích jsem četla zkušenosti maminek, koukala jsem na prodejce a díky manželovi kutilovi, jsem jednu chvíli zvažovala vyrobit si vlastní. Haha nic se nekonalo a dítě mi víc a víc viselo na nohavicích , když jsem potřebovala pracovat u kuchyňské linky déle než dvě minuty, kdy dokázalo akceptovat, to že moje pozornost patří jídlu na plotně a né jemu. Chvíli jsem zvládala nechávat dítě sedět v koutě na lince - její nadšení z toho jak mi vidí pod ruce, bylo nepopsatelné, takže věž potřebovat budeme! A tak jsem narazila na firmu   Justwood ,  která prodává úžasnou věž Leea . Čím si mě tento výrobek hned omotal kolem prstu, je jeho variabilita - v "základním provedení" získáte kr

Nastává doba housková

Nový pomocník do domácnosti od značky SENCOR je prostě jedním slovem boží . Respektive díky němu, jsou připravované pokrmy boží! Domů nám přibyl malý strávník, u kterého jsem ráda, že vím, čím se cpe. A tak když se u nás zabydlel domácí robot od Sencor STM 6356 došlo krom přípravy těsta na chleba i na housky . Objevila jsem, vyzkoušela jsem, zamilovala jsem se a nyní se s Vámi podělím o skvělý recept na lahodné domácí housky . 400 g polohrubé mouky 250 ml vlažného mléka 1 střední (cca 100 g) vařená brambora 20 g droždí 35 g rozpuštěného sádla 2 kávové lžičky soli 1 kávová lžička cukru vejce na potření na posyp - kmín, mák, hrubozrnná sůl, lněné nebo sezamové semínko Do zadělávací mísy od robota naliji na mouku s rozdrobeným droždím vlažné mléko, přidám nastrouhanou vařenou bramboru, sádlo, sůl, cukr a nechám robota hnětat. Samozřejmě by to šlo i ručně, ale výsledek s robotem je viditelný (minimálně Vás nebudou bolet ruce). Ve stejné míse nechám těsto v teple nakynout, vyky

Vývar stále po ruce

Jak říká manželův tatínek: " Ta holka s jídlem mít problémy nebude!". Vždycky když to slyším si v hlavě zase říkám já:  "Hlavně to nezakřikni! ". Jojo zatím je moc pěkně žravá , nezáleží zda se jedná o snídani, oběd nebo lehkou svačinku, jídlo rychle mizí v žaludku malého strávníka. Poslední dobou jsme k jídlu přidaly ještě spousty pohybu a to nás obou. Hlad mé dítě udrží v jídelní stoličce v průměru prvních 10 soust. U svačiny je to skoro všechno, u obědu ani ne půlka. Poté začíná přemisťování dítěte z bodu A do bodu B , další sousta si vychutnává u maminky na klíně a další už ve stoje na zemi nejlépe s hračkami v ruce. Když se u plotny rozvášním a jídla je opravdu víc než dost, lezu po čtyřech za ní a dojídám ho já na kolenou mezi plyšákama a stavebnicí. Pevný řád, jíst u stolu jako člověk a svépomocí mojí princezně ještě chybí , ale to jsou cíle, které máme ještě před sebou a bude zábava je  spolu plnit. Její štěstí v očích, když otevírá pusu a přitom si mů