Přeskočit na hlavní obsah

Vítání chlebem

Ještě minulý týden mi dlouhodobé meteorologické předpovědi 
přišly opravdu neuvěřitelné. Dle modulů má krutá zima odkráčet jak přikráčela a v neděli bude místy až plus 15°C. Hahahaha.
K těmto absurdním předpovědím se přidal úterní sníh, který se statečně alespoň u nás po troškách držel až do středy. Ladovská zima opět potrápila řidiče, silničáři už sníh nečekali a děti ještě naposled vyvětraly boby a sáně.   Ale ejhle moduly se nemílily a dneska  bylo vážně na teploměru plus patnáct i víc. Škoda větru, aby bylo i pocitově plus patnáct i víc, protože ve stínku když zadulo to úplně tak veselý nebylo. Nicméně jaro nám pomalu ukázalo, na co se můžeme těšit a že za pár dní už přijde kralovat.
Vždycky jsme nedočkavě čekali na tyhle první teplejší dny, vyrazili jsme na chatu a vytáhli gril. Žádné práce na zahrádce, všechno se nechá ještě zazimované, jen se něco ugriluje. Na pár hodin se vystaví ksichtík sluníčku, vlasy se nechají načichnout od kouře a žaludku se připomene ta chuť masa, kterou si v zimě doma nevykouzlíte. Místní domorodce libá vůně masa často přilákala a i když možnost uspořádat si táborák na vlastní zahradě mají celoroční, na té naší to prostě chutná jinak a líp.  
A tak jsme dneska vyrazili. Jen to vítá
ni jara bylo letos jiné. Takové klasičtější, tradičnější -  domácím chlebem a solíNo kecám místo soli byl k chlebu hummus, ale chleba byl vážně domácí, do jehož přípravy a pečení jsme naprosto propadli. Na zahradě jsme vytáhli křesílka a stolek, cpali se chlebem a nechali si prohřívat kosti od sluníčka.
Domorodce to nepřilákalo, ani vlasy nenačichly, ale najíst se venku po těch posledních mrazivých dnech bylo prostě skvělé.

Vychutnejte si MD Blog jako Android aplikaci 

Registrace novinky z blogu zde 


MD Blog moje mateřství uveřejňuje články na téma děti, móda, fitness a cvičení, fotografování,  vaření a recepty, výlety, recenze na produkty, novinky i videa, zprávy, jídlo, rady, tipy i triky 


Komentáře

Oblíbené

Knírkatý měsíc

Knírkatý měsíc Pokud máte za poslední týden pocit, že se kolem Vás množí muži s knírky, věřte, že Vás zrak nešálí. Ano i sousedovi v obleku, který odchází do kanceláře vždy perfektně oholen, se pod nosem začíná cosi rýsovat, prodavačův nesmělý kníreček je nový stejně jako jejich akční leták, dokonce i policista v naší ulici, kontrolující zaparkované automobily, má novou ozdobu pod nosem. Ptáte se proč? Co všechny ty muže k takovému kroku vede? Proč to proboha neoholí, vždyť někteří vypadají jako puberťáci s jemnými vousky a čekáte, že promluví mutujícím hlasem. Listopad totiž patří MOVEMBERU . Cože, že jste  o ničem takovém neslyšeli? A ani tato informace Vám nepomohla vyjasnit, proč vidíte knírky i tam kde dřív nebyly. Zjednodušeně řečeno Movember je jako u nás Avon pochod proti rakovině prsu, jen trvá měsíc a místo růžových triček a balónků, je poznávacím znamením účasti této akce knírek. V zahraničí je tato charita velmi známá, její název vznikl složením slov moustache (kní

Botanicus Ostrá

Nemohu se dočkat, až se s Vámi podělím o tip na výlet tohoto  týdne,  navštívili jsme totiž jedno z nejkrásnějších míst za poslední dobu -  Centrum řemesel a bylinné zahrady Botanicus. Pár kroky přes vstupní bránu se z 21. století vrátíte do malebné minulosti. V dáli je slyšet práce kováře s kovadlinou, ženy vyrábí kožené váčky, svíčky nebo zdobí perník, dráteník i košíkář ukazují svůj um. Vyrobit si papír, vyrazit minci nebo vyrýžovat zlato, to všechno a mnohem víc  si můžete vyzkoušet . Že já jsem dost často jako v Jiříkově vidění a nadšená ze všeho jako malá holka, s tím se celkem počítá, tentokráte jsem ale malou holku viděla vedle sebe a myslím tím svého manžela. Oči nám kmitaly po plánku, po okolí, nohy nevěděly kam se dřív vydat . Všechno si projít a nic nevynechat. Rychlá porada a honem do směnárny, v celém centru se totiž platí groši, prostě do minulosti se vším všudy.  Dopoledne utíkalo a přihlásil se dcerky spánek, schrupla si v překrásných, tichých a  rozlehlých

Učící věž

Učící věž - kdo nemá dítě nejspíš nikdy neslyšel! Jedná se o další vymoženost pro rodiče k usnadnění života s malým zvídavcem . I já se dostala do situace, kdy jsem zvažovala, zda něco takového nebudu potřebovat. Není to jen zbytečné vyhození peněz a další krám do bytu? Na různých internetových diskuzích jsem četla zkušenosti maminek, koukala jsem na prodejce a díky manželovi kutilovi, jsem jednu chvíli zvažovala vyrobit si vlastní. Haha nic se nekonalo a dítě mi víc a víc viselo na nohavicích , když jsem potřebovala pracovat u kuchyňské linky déle než dvě minuty, kdy dokázalo akceptovat, to že moje pozornost patří jídlu na plotně a né jemu. Chvíli jsem zvládala nechávat dítě sedět v koutě na lince - její nadšení z toho jak mi vidí pod ruce, bylo nepopsatelné, takže věž potřebovat budeme! A tak jsem narazila na firmu   Justwood ,  která prodává úžasnou věž Leea . Čím si mě tento výrobek hned omotal kolem prstu, je jeho variabilita - v "základním provedení" získáte kr

Nastává doba housková

Nový pomocník do domácnosti od značky SENCOR je prostě jedním slovem boží . Respektive díky němu, jsou připravované pokrmy boží! Domů nám přibyl malý strávník, u kterého jsem ráda, že vím, čím se cpe. A tak když se u nás zabydlel domácí robot od Sencor STM 6356 došlo krom přípravy těsta na chleba i na housky . Objevila jsem, vyzkoušela jsem, zamilovala jsem se a nyní se s Vámi podělím o skvělý recept na lahodné domácí housky . 400 g polohrubé mouky 250 ml vlažného mléka 1 střední (cca 100 g) vařená brambora 20 g droždí 35 g rozpuštěného sádla 2 kávové lžičky soli 1 kávová lžička cukru vejce na potření na posyp - kmín, mák, hrubozrnná sůl, lněné nebo sezamové semínko Do zadělávací mísy od robota naliji na mouku s rozdrobeným droždím vlažné mléko, přidám nastrouhanou vařenou bramboru, sádlo, sůl, cukr a nechám robota hnětat. Samozřejmě by to šlo i ručně, ale výsledek s robotem je viditelný (minimálně Vás nebudou bolet ruce). Ve stejné míse nechám těsto v teple nakynout, vyky

Vývar stále po ruce

Jak říká manželův tatínek: " Ta holka s jídlem mít problémy nebude!". Vždycky když to slyším si v hlavě zase říkám já:  "Hlavně to nezakřikni! ". Jojo zatím je moc pěkně žravá , nezáleží zda se jedná o snídani, oběd nebo lehkou svačinku, jídlo rychle mizí v žaludku malého strávníka. Poslední dobou jsme k jídlu přidaly ještě spousty pohybu a to nás obou. Hlad mé dítě udrží v jídelní stoličce v průměru prvních 10 soust. U svačiny je to skoro všechno, u obědu ani ne půlka. Poté začíná přemisťování dítěte z bodu A do bodu B , další sousta si vychutnává u maminky na klíně a další už ve stoje na zemi nejlépe s hračkami v ruce. Když se u plotny rozvášním a jídla je opravdu víc než dost, lezu po čtyřech za ní a dojídám ho já na kolenou mezi plyšákama a stavebnicí. Pevný řád, jíst u stolu jako člověk a svépomocí mojí princezně ještě chybí , ale to jsou cíle, které máme ještě před sebou a bude zábava je  spolu plnit. Její štěstí v očích, když otevírá pusu a přitom si mů