"A užij si to!" loučila se  se mnou kamarádka, když jsme se viděly naposledy před porodem. Říkala to bez jakékoli ironie, upřímně a já se smála. Haha spojení užít a porod , to fakt nejde dohromady. I když od porodu s Emilkou jsem si toho víc načetla, zajímala se o možnosti, měla jsem už nějakou představu, jak to probíhá a co se asi bude dít, i když si řekněme upřímně, představy se od reality dost často mohou lišit. Nicméně přemýšlet o tom, že bych si to užila?! Ale proč to tak je? Odpověď je jednoduchá a odráží celkový trend dnešní doby - frčí katastrofy, hororové scénáře a příběhy, u kterých se člověk často ptá a to jako vážně? Stačí se podívat na zprávy - vražda, krádež, nehoda, konec světa- pozitivní a veselou informaci nenajdete a stejně to je s hledáním pozitivních porodních příběhů . Kdo hledá, najde, ale spíš je porod pořád brán, jako to, co je potřeba přežít. Přitom jeden z nejúžasnějších zázraků přírody - zrození nového tvorečka, lze prožít a vážně si ho užít

Musím zaklepat Emilka nebývá nemocná. Každopádně tento způsob zimy, zdá se mi býti poněkud nešťastným. Střídání teplot mezi mínus třemi a plus skoro patnácti stupni, prostě normální není. Takže jak jinak dorazila i do našeho okolí chřipková lavina . Jak se jí bránit?  Určitě hodně ovoce a zeleniny, ale přeci jen mám pocit, že je potřeba to ještě něčím podpořit,  a jelikož se u nás doma velmi dobře daří úžasně rostlince jménem rýmovník , již několikátý rok z něj dělám sirup. Otrhám cca 15-20 listů, důkladně omyji a zaliji litrem horké vody. Dále přidám na kolečka nakrájený jeden pomeranč a jeden citron (oboje loupu, bohužel nevěřím, ani na bio citrusy bez chemikálií na slupce). Po 24 hodinách přes plátýnko sliji a pořádně vyždímám, aby se co nejvíc šťávy dostalo do vzniklého výluhu, přidám 0,5 kg třtinového cukru a vařím dokud nevznikne sirupová konzistence. I když je to sirup, mám ho klasicky ve skleničkách od přesnídávek, dnem vzhůru ho nechávám vychladnout a užíváme preventivně