Přeskočit na hlavní obsah

Do třeskutých mrazů

Lucie noci upije, ale dne nepřidá!!!
Já bych to spíš změnila  na Lucie v noci ušije a ve dne předává!!! A hned vysvětlím proč....
V dnešním pokaženém světě, kde se na nás ze zpráv valí samé katastrofy a nepomůžou tomu ani odlehčené reportáže o zvířátkách nebo borec na konec, člověk lehce propadne chmurám. NEZIŠTNOST, OBĚTAVOST, RADOST ZE ŽIVOTA jsou jako Ježíšek, kdysi jsme na to všechno věřili, ale dnes spíš věříme, že nic takového není. Přitom nás zahřeje u srdce jen si na tu dobu vzpomeneme.I já skeptik dnešní doby, co nevěří na zázraky a občas se děsí, co si  tahle doba pro mojí holčičku připraví, jsem potkala SLUŠNOST, NABÍDNUTOU  POMOC A SPŘÍZNĚNOU DUŠI.
S blížícími se mrazy a více se pohybující dcerkou  (čti-mele se jako nudle v bandě) nám čepice přestaly vyhovovat. Emilce táhlo na ušiska a já jsem jí v jednom kuse stahovala čepici,aby jí nenafoukalo na kebulku. Občas jsem  místo čepice tahala za vykukující uši, což se setkalo s velkou vlnou nevole, takže nedá se svítit potřebujeme KUKLU!!!
Na internetu je i tohoto zboží neskutečný výběr, zas něco pro mě. Tak jsem vznesla dotaz v jedné FB skupince, ať maminky, co už svým dětem hlavy kuklí, poradí s čím jsou spokojené. Mezi odkazy na ten či onen obchod a obrázky dětských hlaviček v kuklách, byl i text:  Sežeň si materiál, ráda ti jí ušiju.  Cože?! Cizí ženská mi nabízí něco zadarmo? Ano, i dnešní hrozná doba má své výjimky, díky kterým, věřím, že to s tím světem není tak špatný!!!!
Tahle cizí maminka mi nakonec pomohla i s tím materiálem, ke kukle ušila i zateplený kaťata a ještě jako bonus přidala své přátelství. Takže Lucko moje drahá moc děkuji a k dnešnímu svátku přeji zdraví, jelikož bez něj by nic jinýho  nešlo!!!
Kdyby i někdo z Vás měl problém s foukáním na ouška či kebuli, chlapečka či holčičky, napište a my s Luckou rády vyřešíme zatepleni i pro Vás. :-)



Vychutnejte si MD Blog jako Android aplikaci 

Registrujte se do soutěží a odebírejte novinky z blogu zde 
MD Blog moje mateřství uveřejňuje články na téma děti, móda, fitness a cvičení, fotografování,  vaření a recepty, výlety, recenze na produkty, novinky i videa, zprávy, jídlo, rady, tipy i triky 

Štítky:

Komentáře

  1. Ali Čaja z Paláca15. prosince 2017 v 13:02

    Kukla je úžasná a praktická vec. Už tretiu jar a jeseň si ju neviem vynachváliť. Čiapky stále zhadzoval a keď som ho mala na chrbte som mu to nevedela napraviť. Tak sme objavili kuklu a zamiloval sa. Nefukalo na uši, nepadalo mu, a odvtedy chce iba kukly.
    Na zimu zatiaľ máme pletené čiapočky ale časom možno aj to zmeníme.
    Tiež mám kamošku čo to doma šije, sikovnica sú to. Človek ani nevie aký má talent kým neostane na materskej...

    OdpovědětVymazat
  2. mojematerstvi15. února 2018 v 15:08

    Ano kukla to je paráda. Teď může být zima jakákoli a nemám strach, že by malý ofoukla hlavička. Ale je pravda, že na jaro bude moc teplá, budu si muset nechat ušít lehčí na jaro :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...
8 komentářů
Další informace

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...
Okomentovat
Další informace

Nastává doba housková

Nový pomocník do domácnosti od značky SENCOR je prostě jedním slovem boží . Respektive díky němu, jsou připravované pokrmy boží! Domů nám přibyl malý strávník, u kterého jsem ráda, že vím, čím se cpe. A tak když se u nás zabydlel domácí robot od Sencor STM 6356 došlo krom přípravy těsta na chleba i na housky . Objevila jsem, vyzkoušela jsem, zamilovala jsem se a nyní se s Vámi podělím o skvělý recept na lahodné domácí housky . 400 g polohrubé mouky 250 ml vlažného mléka 1 střední (cca 100 g) vařená brambora 20 g droždí 35 g rozpuštěného sádla 2 kávové lžičky soli 1 kávová lžička cukru vejce na potření na posyp - kmín, mák, hrubozrnná sůl, lněné nebo sezamové semínko Do zadělávací mísy od robota naliji na mouku s rozdrobeným droždím vlažné mléko, přidám nastrouhanou vařenou bramboru, sádlo, sůl, cukr a nechám robota hnětat. Samozřejmě by to šlo i ručně, ale výsledek s robotem je viditelný (minimálně Vás nebudou bolet ruce). Ve stejné míse nechám těsto v teple nakynout, vyky...
Okomentovat
Další informace

Obutá neobutá

Obcházení nábytku, první krůčky, je čas přemýšlet o obuvi... Když se dcerka poprvé postavila a začala si to štrádovat kolem vany, nebylo ještě úplně teplo a i já s manželem jsme doma nosili přezůvky, takže co na její nohy?  Kombinace lezení a chození je pro ponožky smrtelná, do 5 minut se minimálně jedna valí někde v koutě, tudy cesta nepovede. Rady o tom, že aby začala pořádně chodit potřebuje pevnou botu ideálně s pořádnou porážkou jsem radikálně odmítala. Já měla jasno, chodidýlka mé princezny se vydají cestou jménem BAREFOOT . Označení obuvi, která se pomalu dostává do povědomí českých maminek a tatínků, chůze " naboso " je totiž to nejlepší, co pro svá chodidla můžeme udělat. A co teprve pro chodidla malých uličníků, která ještě nepoznala žádnou těžkou tvrdou botu a umí si tak užívat  povrch, rozvíjí se jim správně nožky a mají dostatek místa pro prstíky. Barefoot je to nejideálnější, pokud nechcete aby jednou mělo vaše dítě jako dospělák ploché nohy. První vlaš...
3 komentáře
Další informace

Grébovka

V Praze je mnoho překrásných  míst a tady je další z nich. Havlíčkovy sady, též zvané Grébovka, novorenesanční a novoromantický park byl vybudován jako zahrada Gröbovy vily v letech 1871 - 1888. Neuvěřitelně zajímavé místo, kde člověk úplně zapomene, že je v centru matičky Prahy. Z 11 hektarů plochy zabírá 1,7 hektaru vinice, ze které lze víno ochutnat v místním nádherném Viničním altánu , který je ideálním místem pro konání svatby.  Opravdovou raritou, která bere dech, pro mě jednoznačně -  umělá jeskyně Grotta,   místem, kde si nostalgicky posedíte u kávy je  Pavilon . Samotná  Gröbova vila nyní funguje jako vzdělávací místo pro právníky. Množství travnaté zelené plochy svádí k rozložení deky a nasátí slunečních paprsků, pro aktivní jedince se zde cvičí například jóga. Každý si zde najde to svoje.  My si užili príma odpoledne při procházce v tomto úžasném zákoutí Prahy a to přímo kousek od centra města. cesta k parku Vych...
2 komentáře
Další informace