Dýňový podzim

Miluju netradiční chutě a domácí kuchyni.
Úplně nejlepší je pak domácí z vlastního - chovu, zahrádky, políčka, balkonu, prostě to, co vidíte růst a prospívá podle toho jak se staráte.
Všechno, co na zahrádce vypěstujeme musím zpracovat, je mi líto, když něco shnije a vyhodí se. A jedním takovým letošním "výpěstkem" jsou dýně. Letos konečně opravdové  hokaido, protože i když jsme už několikrát dýně vysadili a zaručeně to měly být hokaido, tak nám z toho vyrostly vždycky dýně úplně jiné. 
No ono ani letos to nebylo až tak přímočaré. Půlka z nich měly být melouny. Ty jsem chtěla letos zasadit, sousedka mi však jeden víkend říká: "Hele vzešlo mi hodně sazeniček melounů, tak já ti nějaký dám, nebudu mít na všech  záhonech jen melouny! ". No paráda, řekla jsem si, když jsem sazeničky viděla s živými představami jak krájím právě sklizený meloun. Výsledek?  Radost z květů a následně ještě větší ze zvětšujících se plodů, střídalo lehké rozčarování, že tohle meloun není. A tohle taky ne a vlastně nic. Sousedka všechny sazeničky rozdala, takže jestli někdo meloun vypěstoval a nebo to všechno byly dýně se už nikdo nedozví. 
Takže letos byly dýňové žně a krom polévky jsem jí i hojně nahrazovala brambory. Dýňové "hranolky"  jsme si zamilovala a sežrala bych vždycky nejradši celý plech a klidně bez masa.Nakrájené dýně, pokapané olivový olejem, trocha soli a provensálské koření, to je za 30 minut v troubě hotová slast. 

Jelikož mám doma dva masožravce a jen tak s pečenou zeleninou se nespokojí, ten menší ještě možná jo, ale ten velký rozhodně ne, doplnila jsem ho třeba kachním prsíčkem, tomu se prostě odolat nedá. Dobrou chuť