Přeskočit na hlavní obsah

Co vše se skrývá za Daddy´s Food

O tom, že Davida k vaření přivedl apetit  a pochvala jeho dětí, 
si můžete přečíst na jeho webu. Co si na něm, ale nepřečtete, je jestli bude vařit pro děti i když už budou dospělé a co sám nejí? Protože jeho kuchyň už dávno známe, zajímalo mě, i to další okolo  Daddy´s Food.
Impulsem proč začít vařit byly děti, budete pro ně dál vařit i když už ty vaše odrostou?
Pevně věřím, že ano.
Zcela pragmaticky řečeno – jde o zcela normální a obyčejný podnikatelský projekt a jde o to, zda se mi podaří vzbudit dostatečný zájem.
Ale, po té nepragmatické, pocitové a citové stránce, jde o to přinést dětem kvalitní jídlo z opravdu kvalitních lokálních surovin a pro mě osobně o pocit dobře odvedené práce a v podstatě okamžitou vidinu výsledku své práce, což je prostě – pro mě, jako člověka, který dlouhá léta pracoval v korporátu (ano, opravdu nejsem žádný vyučený kuchař ) – pocit k nezaplacení. Zároveň, dovedete si představit ten pocit, když za Vámi přijde maminka (nebo i tatínek) a poděkuje a řekne, že to nečekala, že to bylo opravdu dobré. To jsou ty momenty, pro které má smysl tohle dělat.
Navíc mě to přivedlo k poznání nelehké práce mnohých našich farmářů a je spousta těch, kteří to dělají opravdu z čiré lásky, protože, jak jeden z nich říká: „tři auta, vilu v Praze, chalupu na Vysočině a letní byt v Řecku si za to rozhodně nepořídím“.
Je něco, co sám nejíte a přesto to dětem vaříte?
Skvělá otázka. Od malička se docela úspěšně vyhýbám rybám. Jednou za dva, tři roky zkusím, jestli se mi chutě nezměnily, protože to na tom talíři vypadá opravdu lákavě, ale ne, pořád mě to drží. Naše dcerka, ale ryby miluje. A to je moc dobře, děti by se měly už odmalička naučit jíst ryby, protože je to pro naše zdraví velmi důležité. Proto mám v rejstříku ryby jak pro maličké (může se podávat už od cca pátého měsíce) tak nyní nově i pro větší a určitě přemýšlím i o dalších chutích. Rád bych doplnil nějakou českou rybu, i když je tam většinou potíž s kostmi – zkouším, testuji, uvidíme.

Máte skvělé skleničky, ráda je doma používám na marmelády. Jak jste na ně přišel?
To je kapitola sama pro sebe. První skleničky, které jsem zcela zpočátku využíval, se ze dne na den „přestaly vyrábět“. Takže jsem horečně hledal na trhu jiné, podobné skleničky. A haleluja, našel jsem ještě o kousek lepší, než byly ty původní. A to mi tenkrát spadl velký kámen ze srdce.
Inu a jako člověk, který měl svoji zkušenost s příkrmy, jsem byl od absolutního prvopočátku uvažování o podnikání rozhodnut o tom, že moje skleničky prostě budou mít široké hrdlo. Protože „kterýho inženýra napadly tyhle hloupý skleničky s tak úzkým hrdlem“. 😃 Já samozřejmě dneska vím, že to dělají proto, aby se jim to lépe zavařovalo a mohli garantovat delší „životnost“. Ale to je přesně to, čemu se chci postavit a nabídnout jinou variantu. Momentálně vše, co během týdne uvařím, je také v tom samém týdnu prodáno, což prostě znamená, že děti dostanou (samozřejmě ne úplně, ale téměř) čerstvé jídlo. A hlavně to jídlo nemusí nikdo ze skleničky dolovat a krásně jej můžete vyškrábat do posledního sousta.
Máte velký výběr tradičních jídel, ale pak třeba exotiku jako Cottage Pie? Kam na to chodíte a co nového nás čeká ještě tento rok?
Cottage Pie – to byl opravdu nápad ze sprchy a je to jednoznačně jedna z nejúspěšnějších skleniček. Tradiční Cottage Pie doma děláváme a je velmi oblíbený, tak jsem si jen řekl, hele, zkusím to dát i do skleniček. Dá to samozřejmě poměrně víc práce – nacpat to takto nadvakrát do skleničky – ale výsledek zjevně stojí za to. Navíc musím udělat kaši „tak akorát“ hustou – nemůže být moc řídká (to by se pak smíchala s omáčkou), ale ani moc hustá (to bych ji pak do skleniček prostě nedostal). Proto se teď moje úvahy o budoucích novinkách ubírají tímhle „pracnějším směrem“. Příkladem je nedávná novinka Pošírovaný losos ve špenátu s bramborovo-mrkvovým pyré. Do konce roku určitě ještě minimálně jednu takovou věc vymyslím (nějaké nápady mám, ale musím ověřit, jestli to bude ve skleničkách fungovat). Já osobně jsem milovníkem řecké kuchyně – takže testuji do skleniček třeba i moussaku, možná se jí letos taky dočkáme 😉. Co můžu prozradit nyní – máme skvělé období fantastických surovin, takže určitě přijde něco se skvělým sladkým českým hráškem, možná spolu s mangoldem, a za pár týdnů už budou první cukety, takže dlouho poptávaná letní varianta oblíbené bramboračky (která mi přijde jako opravdu poctivé podzimní a zimní jídlo) ve stylu minestrone bude také v nabídce. Moje idea využívání toho, co zrovna dozrává, se setkává s velkým nadšením u maminek a tatínků. A i za to jsem opravdu rád, protože to ukazuje, že umíme trošku přemýšlet nad tím, co konzumujeme. Moji stálí zákazníci se mě často ptají i na sladké a ovocné přesnídávky a kašičky. Tady musím říct – zatím ne. Pokud vše půjde dobře, počítám s tím do budoucna, ale v tuhle chvíli na to prostě a jednoduše nemám kapacitu.

Tímto Davidovi moc děkuji a kdo skleničky od Daddy´s Food ještě neochutnal, třeba si právě teď našel důvod proč je vyzkoušet.

Komentáře

Oblíbené

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...

Nastává doba housková

Nový pomocník do domácnosti od značky SENCOR je prostě jedním slovem boží . Respektive díky němu, jsou připravované pokrmy boží! Domů nám přibyl malý strávník, u kterého jsem ráda, že vím, čím se cpe. A tak když se u nás zabydlel domácí robot od Sencor STM 6356 došlo krom přípravy těsta na chleba i na housky . Objevila jsem, vyzkoušela jsem, zamilovala jsem se a nyní se s Vámi podělím o skvělý recept na lahodné domácí housky . 400 g polohrubé mouky 250 ml vlažného mléka 1 střední (cca 100 g) vařená brambora 20 g droždí 35 g rozpuštěného sádla 2 kávové lžičky soli 1 kávová lžička cukru vejce na potření na posyp - kmín, mák, hrubozrnná sůl, lněné nebo sezamové semínko Do zadělávací mísy od robota naliji na mouku s rozdrobeným droždím vlažné mléko, přidám nastrouhanou vařenou bramboru, sádlo, sůl, cukr a nechám robota hnětat. Samozřejmě by to šlo i ručně, ale výsledek s robotem je viditelný (minimálně Vás nebudou bolet ruce). Ve stejné míse nechám těsto v teple nakynout, vyky...

Obutá neobutá

Obcházení nábytku, první krůčky, je čas přemýšlet o obuvi... Když se dcerka poprvé postavila a začala si to štrádovat kolem vany, nebylo ještě úplně teplo a i já s manželem jsme doma nosili přezůvky, takže co na její nohy?  Kombinace lezení a chození je pro ponožky smrtelná, do 5 minut se minimálně jedna valí někde v koutě, tudy cesta nepovede. Rady o tom, že aby začala pořádně chodit potřebuje pevnou botu ideálně s pořádnou porážkou jsem radikálně odmítala. Já měla jasno, chodidýlka mé princezny se vydají cestou jménem BAREFOOT . Označení obuvi, která se pomalu dostává do povědomí českých maminek a tatínků, chůze " naboso " je totiž to nejlepší, co pro svá chodidla můžeme udělat. A co teprve pro chodidla malých uličníků, která ještě nepoznala žádnou těžkou tvrdou botu a umí si tak užívat  povrch, rozvíjí se jim správně nožky a mají dostatek místa pro prstíky. Barefoot je to nejideálnější, pokud nechcete aby jednou mělo vaše dítě jako dospělák ploché nohy. První vlaš...

Grébovka

V Praze je mnoho překrásných  míst a tady je další z nich. Havlíčkovy sady, též zvané Grébovka, novorenesanční a novoromantický park byl vybudován jako zahrada Gröbovy vily v letech 1871 - 1888. Neuvěřitelně zajímavé místo, kde člověk úplně zapomene, že je v centru matičky Prahy. Z 11 hektarů plochy zabírá 1,7 hektaru vinice, ze které lze víno ochutnat v místním nádherném Viničním altánu , který je ideálním místem pro konání svatby.  Opravdovou raritou, která bere dech, pro mě jednoznačně -  umělá jeskyně Grotta,   místem, kde si nostalgicky posedíte u kávy je  Pavilon . Samotná  Gröbova vila nyní funguje jako vzdělávací místo pro právníky. Množství travnaté zelené plochy svádí k rozložení deky a nasátí slunečních paprsků, pro aktivní jedince se zde cvičí například jóga. Každý si zde najde to svoje.  My si užili príma odpoledne při procházce v tomto úžasném zákoutí Prahy a to přímo kousek od centra města. cesta k parku Vych...