Přeskočit na hlavní obsah

Křen na dva způsoby

Leckdo si bez křenu nedovede Vánoce představit. 
Další neví, co by si s ním počal a nebo ho vůbec nejí. Přitom křen dodá štědrovečerní večeři tu pomyslnou tečku k dokonalosti. Já jsem patřila do té druhé skupiny než proběhly první Vánoce s manželovou rodinou. Na tátovu otázku "Dáš si vejmrdu?" Se mi chtělo odpovědět: " Za prvý nevím, co to je a za druhý mě to uráží!" Místo toho jsem jen udiveně zírala, co mi přistane na talíři. Vejmrda jsou syrová jablka a křen oboje nastrouhané a smíchané, ke smaženému kaprovi a bramborovému salátu ta pomyslná třešnička. Určitě vyzkoušejte, myslím, že i Vám se křen dostane o Vánocích pod kůži.
Pokud však dostanete křenu víc než  dost a nebo na Štědrý den budete mít řízky, kde efekt vejmrdy nezaručuji, můžete zkusit křenovou omáčku s karlovarským knedlíkem. Recept je rychlovka alá maminka na mateřské dovolené, to mu však neubírá na chuti :-)
Budete potřebovat:
  1. vepřové maso 
  2. sůl, ocet, pepř, cukr (dochucení)
  3. mléko, máslo, hl. mouka, křen, (omáčka)
  4. vejce, mléko, hrubá mouka, muškátový ořech, petržel, rohlíky, olivový olej (knedlík)
Vepřové maso pokrájené na vetší kostky posolené a opepřené jsem upekla zvlášť v remosce.
Z másla a hladké mouky si udělám světlou jíšku a zaliji mlékem a míchám až dosáhnu požadovanou konzistenci. Přidám nastrouhaný křen a dochutím převařeným octem, solí, pepřem a cukrem.
Knedlíky připravuji z dva dni starých rohlíků, nedrobí se a neudělá se z nich kejda. Mléko smíchám s hrubou moukou, solí, troškou muškátového oříšku a žloutkem. Pro barvu přidávám nasekanou petržel. Naliji do pokrájených rohlíků a opatrně promnu, nakonec přidám sníh vyšlehaný z oddělených bílků. Vytvaruji šišky a zabalím do potravinové fólie, vařím ve vodě 20 minut. Po vytažení pomažu olivovým olejem, krájím a podávám.


Vychutnejte si MD Blog jako Android aplikaci 

Registrujte se do soutěží a odebírejte novinky z blogu zde 
MD Blog moje mateřství uveřejňuje články na téma děti, móda, fitness a cvičení, fotografování,  vaření a recepty, výlety, recenze na produkty, novinky i videa, zprávy, jídlo, rady, tipy i triky 


Komentáře

Okomentovat

Oblíbené

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...

Obutá neobutá

Obcházení nábytku, první krůčky, je čas přemýšlet o obuvi... Když se dcerka poprvé postavila a začala si to štrádovat kolem vany, nebylo ještě úplně teplo a i já s manželem jsme doma nosili přezůvky, takže co na její nohy?  Kombinace lezení a chození je pro ponožky smrtelná, do 5 minut se minimálně jedna valí někde v koutě, tudy cesta nepovede. Rady o tom, že aby začala pořádně chodit potřebuje pevnou botu ideálně s pořádnou porážkou jsem radikálně odmítala. Já měla jasno, chodidýlka mé princezny se vydají cestou jménem BAREFOOT . Označení obuvi, která se pomalu dostává do povědomí českých maminek a tatínků, chůze " naboso " je totiž to nejlepší, co pro svá chodidla můžeme udělat. A co teprve pro chodidla malých uličníků, která ještě nepoznala žádnou těžkou tvrdou botu a umí si tak užívat  povrch, rozvíjí se jim správně nožky a mají dostatek místa pro prstíky. Barefoot je to nejideálnější, pokud nechcete aby jednou mělo vaše dítě jako dospělák ploché nohy. První vlaš...

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...

Domácí lázně

Když jsme předávali babičce dárek k narozeninám,  poukaz na pobyt v lázních , trochu jsem jí ho záviděla, no spíš hodně. Představu procedur, vířivek a masáží nekazí ani to, že pojede až na podzim. Můj časový horizont na to si aspoň v klidu zalézt do vany je zhruba stejný. Lhala bych, když bych tvrdila, že jsem od porodu neležela v napuštěné vaně, ležela, asi třikrát. Z toho jednou tam se mnou byla naše píďalka a jednou jsem usla a vzbudila se v ledový vodě, což z celé koupele zanechalo spíš traumatizující vzpomínky, než pocit slasti s tělem ještě nacucaným vařící vodou. Je pravda, že si za to můžu trochu sama. Po vaně touží srdce, ale přebije ho racionální hlava a tak se večer, když se pišišvor odebere do říše snů, uklízí, vaří a nebo jen tak čumí do blba, bez špetky síly  to jakkoli měnit.  Pak jsou ty chvíle přes  den, kdy je doma muž a hraje si s dcerkou. Nabízelo by se hupsnout do bublin , ale radši si hraju s nima. Tady vítězí jasně srdce a touha nic nepr...

Grébovka

V Praze je mnoho překrásných  míst a tady je další z nich. Havlíčkovy sady, též zvané Grébovka, novorenesanční a novoromantický park byl vybudován jako zahrada Gröbovy vily v letech 1871 - 1888. Neuvěřitelně zajímavé místo, kde člověk úplně zapomene, že je v centru matičky Prahy. Z 11 hektarů plochy zabírá 1,7 hektaru vinice, ze které lze víno ochutnat v místním nádherném Viničním altánu , který je ideálním místem pro konání svatby.  Opravdovou raritou, která bere dech, pro mě jednoznačně -  umělá jeskyně Grotta,   místem, kde si nostalgicky posedíte u kávy je  Pavilon . Samotná  Gröbova vila nyní funguje jako vzdělávací místo pro právníky. Množství travnaté zelené plochy svádí k rozložení deky a nasátí slunečních paprsků, pro aktivní jedince se zde cvičí například jóga. Každý si zde najde to svoje.  My si užili príma odpoledne při procházce v tomto úžasném zákoutí Prahy a to přímo kousek od centra města. cesta k parku Vych...