Přeskočit na hlavní obsah

Úvodní příspěvek

Kdo jsem byla, jsem a budu? Dlouho dobu šťastná, pracovně úspěšná, kariéristka. 10 let byla práce celý smysl života, mnoho mě toho naučila a myslela jsem, že to nic nezmění. Jak blbá a naivní jsem byla.Právě teď další desetiletá (spíš doživotní) fáze absolutního štěstí a naplnění. Období mateřství je doba, která dává největší prostor sáhnout si na dno sil a zároveň v sobě najít to, co ani ve snu nevíte, že tam je. Co bude? TENTO BLOG !!! Jednou týdně Vás čeká příspěvek, který bude odrážet zajímavé situace z mého života, recepty na to, co mám ráda, fotoeditorialy a mnoho dalšího. Budu ráda když si každý najde, to proč zůstat věrný mému blogu a bude se těšit, co přinese další týden. Nechte se upozorňovat na novinky,sledujte mě, čtěte a užívejte si tento blog jak jen to půjde :-)
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...
8 komentářů
Další informace

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...
Okomentovat
Další informace

Nastává doba housková

Nový pomocník do domácnosti od značky SENCOR je prostě jedním slovem boží . Respektive díky němu, jsou připravované pokrmy boží! Domů nám přibyl malý strávník, u kterého jsem ráda, že vím, čím se cpe. A tak když se u nás zabydlel domácí robot od Sencor STM 6356 došlo krom přípravy těsta na chleba i na housky . Objevila jsem, vyzkoušela jsem, zamilovala jsem se a nyní se s Vámi podělím o skvělý recept na lahodné domácí housky . 400 g polohrubé mouky 250 ml vlažného mléka 1 střední (cca 100 g) vařená brambora 20 g droždí 35 g rozpuštěného sádla 2 kávové lžičky soli 1 kávová lžička cukru vejce na potření na posyp - kmín, mák, hrubozrnná sůl, lněné nebo sezamové semínko Do zadělávací mísy od robota naliji na mouku s rozdrobeným droždím vlažné mléko, přidám nastrouhanou vařenou bramboru, sádlo, sůl, cukr a nechám robota hnětat. Samozřejmě by to šlo i ručně, ale výsledek s robotem je viditelný (minimálně Vás nebudou bolet ruce). Ve stejné míse nechám těsto v teple nakynout, vyky...
Okomentovat
Další informace

Obutá neobutá

Obcházení nábytku, první krůčky, je čas přemýšlet o obuvi... Když se dcerka poprvé postavila a začala si to štrádovat kolem vany, nebylo ještě úplně teplo a i já s manželem jsme doma nosili přezůvky, takže co na její nohy?  Kombinace lezení a chození je pro ponožky smrtelná, do 5 minut se minimálně jedna valí někde v koutě, tudy cesta nepovede. Rady o tom, že aby začala pořádně chodit potřebuje pevnou botu ideálně s pořádnou porážkou jsem radikálně odmítala. Já měla jasno, chodidýlka mé princezny se vydají cestou jménem BAREFOOT . Označení obuvi, která se pomalu dostává do povědomí českých maminek a tatínků, chůze " naboso " je totiž to nejlepší, co pro svá chodidla můžeme udělat. A co teprve pro chodidla malých uličníků, která ještě nepoznala žádnou těžkou tvrdou botu a umí si tak užívat  povrch, rozvíjí se jim správně nožky a mají dostatek místa pro prstíky. Barefoot je to nejideálnější, pokud nechcete aby jednou mělo vaše dítě jako dospělák ploché nohy. První vlaš...
3 komentáře
Další informace

Grébovka

V Praze je mnoho překrásných  míst a tady je další z nich. Havlíčkovy sady, též zvané Grébovka, novorenesanční a novoromantický park byl vybudován jako zahrada Gröbovy vily v letech 1871 - 1888. Neuvěřitelně zajímavé místo, kde člověk úplně zapomene, že je v centru matičky Prahy. Z 11 hektarů plochy zabírá 1,7 hektaru vinice, ze které lze víno ochutnat v místním nádherném Viničním altánu , který je ideálním místem pro konání svatby.  Opravdovou raritou, která bere dech, pro mě jednoznačně -  umělá jeskyně Grotta,   místem, kde si nostalgicky posedíte u kávy je  Pavilon . Samotná  Gröbova vila nyní funguje jako vzdělávací místo pro právníky. Množství travnaté zelené plochy svádí k rozložení deky a nasátí slunečních paprsků, pro aktivní jedince se zde cvičí například jóga. Každý si zde najde to svoje.  My si užili príma odpoledne při procházce v tomto úžasném zákoutí Prahy a to přímo kousek od centra města. cesta k parku Vych...
2 komentáře
Další informace