Před rokem jsem si  se začínajícím víkendem připravila plán.  Sobota ráno, krásné jarní počasí, teplo, naložený bůček na gril, no prostě, co víc si přát. Tělo o velikosti mláděte velryby  jsem narvala i s vysavačem do auta. Přeci jen jsem měla v plánu ho ještě vysát, než se v něm poveze náš poklad.  Nad rozpáleným grilem vyprávíme rodičům ještě o včerejším focení toho mého  pumlíče, v  pase 105 cm  běžně nemívám.  Den se pomalu chýlí ke konci a tak se vydáváme zpět ku domovu.    Je zajímavé jak se během těhotenství mění strachy. Samozřejmě k velikánské radosti, u mě na začátku byl strach z porodu, který se po určité době změnil v obavu, co po porodu?! Poslední chvíle 2v1 , to už je  jen a jen zvědavost.  Kamarádka mi dala čaj z maliníku, no den před termínem porodu už by bylo na čase si ho uvařit. S hrnečkem čaje a filmem s Arnoldem vypadal večer jako každý jiný. Ale to vážně nebyl!!!  Oko už jsem nezamhouřila a kolem 3 hodiny budila manžela, že mi není no...