Velikonoce, další svátky plné tradic. Pamatuji si, že jsem jako malá Velikonoce rok, co rok trávila u babičky . V neděli jsme barvili vajíčka v zavařovacích sklenicích, chodili na kopřivy do nádivky, uvazovali  pečenému beránkovi mašli kolem krku a oprášili pomlázku , která rok stála  za skříní . V pondělí ráno jsem už netrpělivě čekala na koledníky. Když říkám netrpělivě, tak myslím spíš hodně nervózně, koledníků chodilo hodně a tak se můj zadek ani nestačil vzpamatovat a už dostával nanovo. Když opadl nával u našich dveří, mohla jsem vyrazit na koledu i já.  Nejlepší bylo po návratu přebírat košík plný sladkostí a krásně malovaných vajíček. Některé jsem nechtěla ani jíst a na salát a do pomazánky jsem je dávala mamince až jako poslední, abych se z nich mohla těšit o chvíli déle.  Zdobená voskem, barvená cibulí v punčoše a nebo prostě jentak  obarvená s nálepkou, vajíčka k Velikonocům neodmyslitelně patří . Od doby, co jsem na koledu už "stará". Což je...

Naducané tvářičky, malý človíček, roztomilost sama. Ta, že by dokázala něco ničit ? A schválně?! Že to zní až neuvěřitelně, tenhle andílek? Je hned několik věcí, které jí dokážou spolehlivě naštvat. V tu chvíli se z veselých jiskřiček v jejích očích stanou plameny , které nervózně šlehají po pokoji. Ukrutnou rychlostí, stále ještě po čtyřech se vrhne na cíl, který jí tak moc rozlítil.  Co vyloženě nesnese, je když si dá tatínek na hlavu polovyfouklý balón jako klobouk, nebo když kdokoli postaví věž z Ikei . Veselé barevné kalíšky, které lze skládat do sebe malé do velkých nebo na sebe velké na malé. Ta první činnost se nebojím říct malou baví a jsem na ní vážně pyšná, když se jí podaří umístit kalíšek dovnitř toho většího. S nenapodobitelným hučením, které vyjadřuje její naprosté soustředění , vydrží zkoušet zda se tenhle vejde do tohohle a nebo naopak i několik minut. Co zatím neumí je kalíšky postavit na sebe, avšak bourat je, jí nikdo vysvětlovat nemusel.  Její senzor je...

Jak říká manželův tatínek: " Ta holka s jídlem mít problémy nebude!". Vždycky když to slyším si v hlavě zase říkám já:  "Hlavně to nezakřikni! ". Jojo zatím je moc pěkně žravá , nezáleží zda se jedná o snídani, oběd nebo lehkou svačinku, jídlo rychle mizí v žaludku malého strávníka. Poslední dobou jsme k jídlu přidaly ještě spousty pohybu a to nás obou. Hlad mé dítě udrží v jídelní stoličce v průměru prvních 10 soust. U svačiny je to skoro všechno, u obědu ani ne půlka. Poté začíná přemisťování dítěte z bodu A do bodu B , další sousta si vychutnává u maminky na klíně a další už ve stoje na zemi nejlépe s hračkami v ruce. Když se u plotny rozvášním a jídla je opravdu víc než dost, lezu po čtyřech za ní a dojídám ho já na kolenou mezi plyšákama a stavebnicí. Pevný řád, jíst u stolu jako člověk a svépomocí mojí princezně ještě chybí , ale to jsou cíle, které máme ještě před sebou a bude zábava je  spolu plnit. Její štěstí v očích, když otevírá pusu a přitom si mů...

Když jsme předávali babičce dárek k narozeninám,  poukaz na pobyt v lázních , trochu jsem jí ho záviděla, no spíš hodně. Představu procedur, vířivek a masáží nekazí ani to, že pojede až na podzim. Můj časový horizont na to si aspoň v klidu zalézt do vany je zhruba stejný. Lhala bych, když bych tvrdila, že jsem od porodu neležela v napuštěné vaně, ležela, asi třikrát. Z toho jednou tam se mnou byla naše píďalka a jednou jsem usla a vzbudila se v ledový vodě, což z celé koupele zanechalo spíš traumatizující vzpomínky, než pocit slasti s tělem ještě nacucaným vařící vodou. Je pravda, že si za to můžu trochu sama. Po vaně touží srdce, ale přebije ho racionální hlava a tak se večer, když se pišišvor odebere do říše snů, uklízí, vaří a nebo jen tak čumí do blba, bez špetky síly  to jakkoli měnit.  Pak jsou ty chvíle přes  den, kdy je doma muž a hraje si s dcerkou. Nabízelo by se hupsnout do bublin , ale radši si hraju s nima. Tady vítězí jasně srdce a touha nic nepr...

Šátky mají úžasnou moc spojovat lidi, tím nemyslím jen rodiče se svými ratolestmi přivázanými na těle. Tyto jedinečné kusy látky dávají do kupy rodiče podle značek výrobců šátků, velikostí šátků, místa bydliště nosičů, prostě vždycky najdete podobně více či méně zainteresovanou bytost, se kterou Vás spojuje víc než si na začátku myslíte. Takto jsem si i já našla svojí šátkovou spřízněnou duši, člověka se kterým mě nespojuje jen láska k šátkům, no moje začínající láska a její klinická posedlost . Začátek vypadal docela nevinně, nevěděla jsem kde přesně bude probíhat sraz jedné nosící skupinky. Vševědoucí Facebook mi prozradil, že s dotyčnou bydlíme ve stejném městě a obě se na sraz chystáme .Slovo dalo slovo a už jsme si to spolu drandily vlakem. Takle to bylo jeden měsíc, druhý, třetí až jsme se oklepaly a sešly se na procházku i mimo cestu na sraz. A hle zjištění, že máme i jiná témata k hovoru než šátky, že nás spojuje podobný náhled na život a o smyslu pro humor nemluvím, ...

Doba, kdy jsem jediným zdrojem obživy pro svůj poklad byla já, dávno pominula. Z roztomile kojeného miminka vyrostl žrout všeho, co  jí přijde do cesty. Stejně jako přepere zeleninu i maso, ovoce i jogurty, nepáře se ani s kousky, a nezáleží zda jde o těstoviny, rýži, pečivo či sušenky. Díky tomu její strava nemusí vypadat jen jako jednobarevná kaše s barvou převládající zeleniny. Vzhled jídla na talíři se může pomalu podobat jídlu mamky a taťky.  Přesně jako Těstoviny s boloňskou omáčkou  od námi oblíbeného Daddy's foodu . Těstoviny, zelenina od farmářů a kvalitní hovězí maso, za takovou kombinaci by se nemusela stydět leckterá restaurace (bližší informace o složení a kde zakoupit naleznete  zde ). Stále zůstávám v pozici vrchního krmiče, avšak občas si chce vyzkoušet krmení  divé zvěře i  tatínek . No a když se navíc rozhodne krmit někde mimo domov, kde většinou chuťové pohárky své ratolesti uspokojujeme koupeným jídlem, opět boduje Daddy´s food ...

Ještě minulý týden mi dlouhodobé meteorologické předpovědi  přišly opravdu neuvěřitelné. Dle modulů má krutá zima odkráčet jak přikráčela a v neděli bude místy až plus 15°C. Hahahaha. K těmto absurdním předpovědím se přidal úterní sníh , který se statečně alespoň u nás po troškách držel až do středy. Ladovská zima opět potrápila řidiče , silničáři už sníh nečekali a děti ještě naposled vyvětraly boby a sáně.   Ale ejhle moduly se nemílily a dneska  bylo vážně na teploměru plus patnáct i víc. Škoda větru, aby bylo i pocitově plus patnáct i víc, protože ve stínku když zadulo to úplně tak veselý nebylo. Nicméně jaro nám pomalu ukázalo, na co se můžeme těšit a že za pár dní už přijde kralovat. Vždycky jsme nedočkavě čekali na tyhle první teplejší dny, vyrazili jsme na chatu a vytáhli gril. Žádné práce na zahrádce, všechno se nechá ještě zazimované, jen se něco ugriluje. Na pár hodin se vystaví ksichtík sluníčku , vlasy se nechají načichnout od kouře a žaludku se...

V jakékoli fázi soužití s dítětem nastane čas,  kdy toho potřebujete o něco víc než jste si mysleli. Ať už jako hrdá nastávající maminka, která teprve čeká na dopečení svého drobečka, maminka právě narozeného miminka, ostřílená mamina, která už je se svojí ratolestí sžitá, až po největší fajnšmekry mezi maminkami a to ty, co už mají dětí jako smetí. Každá se dostane několikrát do fáze: "Jééé ještě tohle bych potřebovala" .  Během těhotenství při pořizování výbavičky a nebo později už  s prckem, Vaše: "Jééé ještě tohle bych potřebovala" vyřeší internetový portál Pilulka.cz .  Ano, krom prodeje léčiv a lékárenského sortimentu mají opravdu rozsáhlou nabídku výrobků, jak pro maminky, tak pro miminka a děti.  Moc děkujeme partnerovi Pilulce.cz za to, že jsme si mohly splnit naše aktuální "Jééé ještě tohle bych potřebovala" a z velkého množství značek a produktů vybraly tyto (pro bližší informace a ceny na ně stačí jen kliknout): 1) Kapsičky na jídlo Pap...

Nene, není to překlep ani jsem se nezbláznila! Opravdu jsou poslední dny víc než mrazivé. Titulků, kde dominovalo slovo holomráz , jsem za čtrnáct dní přečetla víc, než za celý život. Slovo holomráz jsem navíc dávala k dobru  Cimrmanovi , jeho použití v solidních periodikách jsem do nedávna brala jako důkaz čistého šílenství. A přece, mrazy bičovaly naši republiku několik dlouhých dní. Každé ráno jsem v různých facebookových skupinkách četla dotazy maminek: " Jít ven? Do kolika stupňů je to pro miminka vhodné? Co dělat a jak zabavit děti doma?". Ano, i pro mě nová situace, taky jsem pátrala -  jít ven, či nejít a vyřešila jsem to kompromisem. Jeden den po obědě ven a druhý den po obědě do hajan. Ahá, zarazili jste se nad Dekkou ? Není deka jako Dekka ! I v tomto mrazu k zabalení, zahřátí a mnohému dalšímu  poslouží šátky české značky Dekka, které se mi dostaly na testování do ruky a to hned dva. První z nich Plectrum Adam ze 100% bavlny (specifikace šátku zde )....

Lézt,  vstávat, padat na zadek,  zase lézt, vstávat, držet se, pomalu se spustit na zadek, lézt a lézt a vstávat a vstávat. Takto ve zkratce vypadá náš den , jen se všechno několik tisíckrát opakuje v různě po sobě jdoucích sekvencích s různou délkou trvání. K tomu se do cesty pletou hračky . Chvíli si s nimi pohrát nebo je mrsknout někam do dálky? Ještě jsem nezjistila podle jakého klíče se malá rozhoduje, nicméně mě nepřestává udivovat vzdálenost, do které dokáže překážky zahodit. Kde na to všechno bere  energii ? Přes den se tomu divochovi chce spát míň a míň. A jak zařídit to, abych ji večer uložila do postýlky  se spokojeným bříškem a nebudila se v noci hlady? Odpovědí na všechny tyto otázky jsou chutné večerní kaše od Alete , v bio kvalitě a bez přidaného cukru. Emilka vyzkoušela Bio Alete večerní semolinovou kaši s vanilkovou příchutí a Bio Alete večerní kaši se sušenkami ( pro bližší informace o složení výrobků stačí na název kliknout).  Kaše...