Přeskočit na hlavní obsah

Putování za Loktushí

To jsem chtěla spojit příjemné s užitečným...
Před čtrnácti dny na nás zas došla řada na testování šátků, tentokráte česká značka Loktu She. Šátky se posílají Českou poštu nabízenou službou Do ruky, tzn. do druhého dne od podání na poště. A tak se mi rodil v hlavě plán, splnit svou občanskou povinnost a užívat si půjčený šátek, co nejdéle.
Jistě si pamatujete, že před 14 dny probíhaly volby hlavy státu, jelikož bydlíme jinde než volíme, a ano nezařídili jsme si volební průkazy, zvažovala jsem zaslání šátku na jinou adresu než domů.
Po detailním naplánování se zdál výsledek naprosto geniální. Manželova maminka je celý den doma a když ne ona, tak tatínek, a tak se nemusím bát, že by se pošťačka nedozvonila. Odesílající podala balíček ve čtvrtek  dost brzo ráno, takže jsem si mnula ruce, že v pátek hodím hlas do urny a doma na mě bude čekat odměna. Jaké překvapení, když v pátek v 16 hod odpoledne stále nic. Nevadí, četla jsem o městech s rozšířenou dobou dodání  právě těchto balíků a to až do 19 hod. Kde jinde by to mělo být rozšířené než v Praze!  Ale chyba lávky, v Praze je draze, a v tuto chvíli, pro mě rozhodně ne blaze.
Fajn v sobotu návštěva pošty, tak hold udělám půl práce za pošťačku a balíček si vyzvednu tam. Manželův pohled na plnou poštu a číselný systém, který vyvolával všechna možná čísla jen to naše ne, mluvil za vše. Chlácholila jsem ho, že ještě chvilku a jedeme. Hahaha.
" Paní tenhle balík tady ještě vůbec nebyl, ten je v třídírně, to Vám budou doručovat až v pondělí!" Nevěděla jsem, kdo omdlí dřív jestli já nebo křídově bílý manžel. Po 10 minutách vycházíme z pošty s telefonním kontaktem a informací, že když si do Malešic dojedeme, tak nám ten balík vydají. Chvilkové nadávání v autě, jak moje tak manžela, nicméně jsme vyrážíme směr Malešice.
" Dobrý den a s kým to máte domluvený, tady nikdo není! " na paní v recepci jsem zůstala hledět s otevřenou pusou a vedle mě se vařil Papinův hrnec před vybouchnutím. " Jak není? Já ten balíček potřebuji, proč nás sem poslali?" nic z toho s paní nehlo ani o kousek. "Zavolej na ty čísla, cos dostala !" přes zuby přecedil muž. 
Otravovat někoho ve volnu, když v práci opravdu není, a tak Vám balík opravdu nedá, Vás jen a jen víc naštve. No nic, tato expedice nebude mít šťastný konec. Naskládali jsme se do auta a vyjeli si spravit chuť nákupem. V polovině cesty několik zmeškaných hovorů na jejichž konci byla paní, která byla v sobotu v práci, v Malešicích, našla můj balík a dokonce mi ho vážně předala. Spokojenost byla vidět i na tváři mého drahého.
A ještě větší spokojenost byla po navázání šátku -  Loktu She Bird Garden barva Latte. Další 100% bavlna na vyzkoušení, řeklo by se zase bavlna, ale zas úplně jiná než jsem měla doposud. Krásně jemňoučká, měkoučká, tenoučká přesto nosná, neklouzavá, barva elegantní. 
Tak tenhle šátek za to putování rozhodně stál!!!

Vychutnejte si MD Blog jako Android aplikaci 

Registrace novinky z blogu zde 



MD Blog moje mateřství uveřejňuje články na téma děti, móda, fitness a cvičení, fotografování,  vaření a recepty, výlety, recenze na produkty, novinky i videa, zprávy, jídlo, rady, tipy i triky 


Komentáře

Oblíbené

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...

Obutá neobutá

Obcházení nábytku, první krůčky, je čas přemýšlet o obuvi... Když se dcerka poprvé postavila a začala si to štrádovat kolem vany, nebylo ještě úplně teplo a i já s manželem jsme doma nosili přezůvky, takže co na její nohy?  Kombinace lezení a chození je pro ponožky smrtelná, do 5 minut se minimálně jedna valí někde v koutě, tudy cesta nepovede. Rady o tom, že aby začala pořádně chodit potřebuje pevnou botu ideálně s pořádnou porážkou jsem radikálně odmítala. Já měla jasno, chodidýlka mé princezny se vydají cestou jménem BAREFOOT . Označení obuvi, která se pomalu dostává do povědomí českých maminek a tatínků, chůze " naboso " je totiž to nejlepší, co pro svá chodidla můžeme udělat. A co teprve pro chodidla malých uličníků, která ještě nepoznala žádnou těžkou tvrdou botu a umí si tak užívat  povrch, rozvíjí se jim správně nožky a mají dostatek místa pro prstíky. Barefoot je to nejideálnější, pokud nechcete aby jednou mělo vaše dítě jako dospělák ploché nohy. První vlaš...

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...

Domácí lázně

Když jsme předávali babičce dárek k narozeninám,  poukaz na pobyt v lázních , trochu jsem jí ho záviděla, no spíš hodně. Představu procedur, vířivek a masáží nekazí ani to, že pojede až na podzim. Můj časový horizont na to si aspoň v klidu zalézt do vany je zhruba stejný. Lhala bych, když bych tvrdila, že jsem od porodu neležela v napuštěné vaně, ležela, asi třikrát. Z toho jednou tam se mnou byla naše píďalka a jednou jsem usla a vzbudila se v ledový vodě, což z celé koupele zanechalo spíš traumatizující vzpomínky, než pocit slasti s tělem ještě nacucaným vařící vodou. Je pravda, že si za to můžu trochu sama. Po vaně touží srdce, ale přebije ho racionální hlava a tak se večer, když se pišišvor odebere do říše snů, uklízí, vaří a nebo jen tak čumí do blba, bez špetky síly  to jakkoli měnit.  Pak jsou ty chvíle přes  den, kdy je doma muž a hraje si s dcerkou. Nabízelo by se hupsnout do bublin , ale radši si hraju s nima. Tady vítězí jasně srdce a touha nic nepr...

Grébovka

V Praze je mnoho překrásných  míst a tady je další z nich. Havlíčkovy sady, též zvané Grébovka, novorenesanční a novoromantický park byl vybudován jako zahrada Gröbovy vily v letech 1871 - 1888. Neuvěřitelně zajímavé místo, kde člověk úplně zapomene, že je v centru matičky Prahy. Z 11 hektarů plochy zabírá 1,7 hektaru vinice, ze které lze víno ochutnat v místním nádherném Viničním altánu , který je ideálním místem pro konání svatby.  Opravdovou raritou, která bere dech, pro mě jednoznačně -  umělá jeskyně Grotta,   místem, kde si nostalgicky posedíte u kávy je  Pavilon . Samotná  Gröbova vila nyní funguje jako vzdělávací místo pro právníky. Množství travnaté zelené plochy svádí k rozložení deky a nasátí slunečních paprsků, pro aktivní jedince se zde cvičí například jóga. Každý si zde najde to svoje.  My si užili príma odpoledne při procházce v tomto úžasném zákoutí Prahy a to přímo kousek od centra města. cesta k parku Vych...