Přeskočit na hlavní obsah

Děsivé datum 5.prosince

V ten den mi je vždycky trochu divně.
Někde uvnitř se ve mě něco hne a cítím se zas jako ta malá holčička, co se bojí čertů a nejen malá později i větší. Taky aby ne, můj táta si to strašení dost užíval a i máma se přiznala, že se jich  bála, když se připravovali a brali si, na tu dobu, dost děsivé masky. Myslím, že to odpoledne a večer nahnali, kam přišli, tolik strachu jako málokdo. I když jsme se ségrou povyrostly, obava z jejich návštěvy přetrvávala. Stačilo pak, aby po cestě kolem okna zaklepal Mikuláš berlou na okno a my se vzájemně málem uškrtily, jak jsme se strachy chytly a nepustily.
Nevím jestli to bylo tím, že táta přestal strašit, nebo se už máma nechtěla koukat na náš strach, začaly jsme jen holky na Mikuláše brouzdat v centru Prahy. Neznámý dav mi dodával pocit bezpečí a ochrany před děsivými čerty, kteří chodili k nám. I když jednou mě za rameno chytil čert se slovy: " Tak co holčičko, byla jsi hodná? Jakou umíš básničku?". I ve 13 letech jsem honem honem přemýšlela, co ze sebe vysoukám. "Čau Míšo, tys nás nepoznala co?!" Bože, byli to moji spolužáci ze třídy. Začít recitovat, to by byl trapas! 
Jak jsem začala chodit do práce strach pomalu opadal, i když rachocení řetězu na chodbě a rány petard za okny mi pořád stahovaly žaludek. Doteď přetrvala i hrůza z toho vidět video z návštěv čertů doma. Ségra kvůli mě tenkrát popsala i videokazetu, abych si jí omylem nepustila. Teď si myslí, že jsem strašpytel, že jí jako dospělá vidět nechci. Já už asi ani nemám strach, spíš by mi bylo líto těch holčiček, co se tak bály. Každopádně ze svého dětství jsem poučená a vím, jak nechci aby Mikuláš probíhal. Letos nás setkání s čerty, Mikulášem a anděly teprve čeká a to v rodinném centru a věřím, že nebudu mít strach ani já ani moje holčička.
Protože je ten Mikuláš, mám pro jednoho šťastného z Vás krásnou nadílku od firmy Sencor. Soutěž frčí právě teď na mém Instagramu (@mojematerstvi) - tak zkuste štěstí!


Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Oblíbené

Učící věž

Učící věž - kdo nemá dítě nejspíš nikdy neslyšel! Jedná se o další vymoženost pro rodiče k usnadnění života s malým zvídavcem . I já se dostala do situace, kdy jsem zvažovala, zda něco takového nebudu potřebovat. Není to jen zbytečné vyhození peněz a další krám do bytu? Na různých internetových diskuzích jsem četla zkušenosti maminek, koukala jsem na prodejce a díky manželovi kutilovi, jsem jednu chvíli zvažovala vyrobit si vlastní. Haha nic se nekonalo a dítě mi víc a víc viselo na nohavicích , když jsem potřebovala pracovat u kuchyňské linky déle než dvě minuty, kdy dokázalo akceptovat, to že moje pozornost patří jídlu na plotně a né jemu. Chvíli jsem zvládala nechávat dítě sedět v koutě na lince - její nadšení z toho jak mi vidí pod ruce, bylo nepopsatelné, takže věž potřebovat budeme! A tak jsem narazila na firmu   Justwood ,  která prodává úžasnou věž Leea . Čím si mě tento výrobek hned omotal kolem prstu, je jeho variabilita - v "základním provedení" získáte kr...
Okomentovat
Další informace

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...
8 komentářů
Další informace

Botanicus Ostrá

Nemohu se dočkat, až se s Vámi podělím o tip na výlet tohoto  týdne,  navštívili jsme totiž jedno z nejkrásnějších míst za poslední dobu -  Centrum řemesel a bylinné zahrady Botanicus. Pár kroky přes vstupní bránu se z 21. století vrátíte do malebné minulosti. V dáli je slyšet práce kováře s kovadlinou, ženy vyrábí kožené váčky, svíčky nebo zdobí perník, dráteník i košíkář ukazují svůj um. Vyrobit si papír, vyrazit minci nebo vyrýžovat zlato, to všechno a mnohem víc  si můžete vyzkoušet . Že já jsem dost často jako v Jiříkově vidění a nadšená ze všeho jako malá holka, s tím se celkem počítá, tentokráte jsem ale malou holku viděla vedle sebe a myslím tím svého manžela. Oči nám kmitaly po plánku, po okolí, nohy nevěděly kam se dřív vydat . Všechno si projít a nic nevynechat. Rychlá porada a honem do směnárny, v celém centru se totiž platí groši, prostě do minulosti se vším všudy.  Dopoledne utíkalo a přihlásil se dcerky spánek, schrupla si v překrásných...
Okomentovat
Další informace

Domácí lázně

Když jsme předávali babičce dárek k narozeninám,  poukaz na pobyt v lázních , trochu jsem jí ho záviděla, no spíš hodně. Představu procedur, vířivek a masáží nekazí ani to, že pojede až na podzim. Můj časový horizont na to si aspoň v klidu zalézt do vany je zhruba stejný. Lhala bych, když bych tvrdila, že jsem od porodu neležela v napuštěné vaně, ležela, asi třikrát. Z toho jednou tam se mnou byla naše píďalka a jednou jsem usla a vzbudila se v ledový vodě, což z celé koupele zanechalo spíš traumatizující vzpomínky, než pocit slasti s tělem ještě nacucaným vařící vodou. Je pravda, že si za to můžu trochu sama. Po vaně touží srdce, ale přebije ho racionální hlava a tak se večer, když se pišišvor odebere do říše snů, uklízí, vaří a nebo jen tak čumí do blba, bez špetky síly  to jakkoli měnit.  Pak jsou ty chvíle přes  den, kdy je doma muž a hraje si s dcerkou. Nabízelo by se hupsnout do bublin , ale radši si hraju s nima. Tady vítězí jasně srdce a touha nic nepr...
4 komentáře
Další informace

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...
Okomentovat
Další informace