Zima je na spadnutí, po víkendu má přituhnout.
A není nad to, když je člověk připravený a má několik možností, kde oblečení na zimu pořídit. Já letos měla hned několik zdrojů. První byl nákup oblečení z druhé ruky. U kamarádky jsem už v létě ležela mezi hromadou oblečení, která mimo sukýnek a triček obsahovala i svetry a zimní kombinézy, s venkovní teplotou kolem třiceti stupňů to byla celkem komická situace, ale příprava je třeba. Se snižující se teplotou se začaly zvyšovat i moje návštěvy obchodů, kde jsem často neodolala a stále neodolávám dokupovat další a další věcičky. To, že si je pak nestihne vzít na sebe třeba ani dvakrát, protože roste jako z vody, to je věc druhá. Takže zákaz nakupování oblečení mají členové rodiny, když už to já nevydržím.
A pak je tady moje maminka, která mě, no mě zatím ne, ale mojí holčičku, letošní podzim zásobuje krásnými háčkovanými pokrývkami hlavy. Různé barvy, různé druhy vlny, různé vzory, ničeho se nebojí. Každé klubíčko, které jí cvrkne do nosu a líbí se jí, ovládne svým háčkem a háčkuje dokud není výsledek hotový. Emilce se čepice tak moc líbí, že jen, co je doma najde, začne si je nasazovat na hlavu a pak v nich lítá po bytě, střídá je jak na běžícím páse a rozhazuje je jak Večerníček karty. Ještě, že mi jich maminka udělala víc, a její snažení ještě nekončí, když vidí jak té malé opičce sluší. K svátku jí udělala hned celý komplet čepičky i s nákrčníkem. Asi budu přemýšlet, co pěkného si u babičky ještě objednat. Co třeba stejné čepice pro nás všechny tři.
Komentáře
Okomentovat