Přeskočit na hlavní obsah

Tatínkův nejoblíbenější sport

Když tatínka chytne sportovní nálada....
Letos opět manžel sáhl po tenisové raketě, se slovy,  že jí jen tak piánko s kamarádem provětrá. Jelikož znám jejich piánko, uměla jsem si ho živě představit za několik hodin, s nohama jako tvaroh, s uřícenou tváří a těsně před kolapsem.
Copak se nepoučil? Léto a podzim dva roky nazpět, když jsem byla těhotná a tenisové mače jsem kontrolovala z lavičky s jídlem v ruce, si musí jeho svaly přece ještě pamatovat. A když né svaly tak aspoň kotník.
Pinkat jsme tenkrát začali spolu, tenisové hřiště ve vesnici, začátek dovolené, to vše lákalo si rakety koupit. Ještě teď se musím smát vzpomínce na účtenky, které jsem měla z té doby v peněžence. První z obchodu se sportem za dvě rakety a sadu míčků, druhá z následujícího dne z lékárny u nemocnici za odlehčenou sádru. Nohu si zlomil manžel, nepomohl mu ani obklad s ledovou studniční vodou a tak dovolenou tenkrát místo sportu naplňovaly návštěvy nemocnice, kontroly, rentgeny. Jednu pozitivní věc to přineslo, krom úsměvné historky, jsem zdokonalila své řidičské schopnosti. Můj pajda za mě nemohl zaparkovat nebo zajet kam jsem se bála, musela jsem to zvládnout sama.
Každopádně na tenis manžel nezanevřel, nohy si už neláme jen hraje do úmoru. Naštěstí jsem objevila skvělé sportovní ponožky české výroby od firmy Bonastyl, které obsahují speciální polypropylenová vlákna 
Prolen® Siltex, která zamezují růstu mikroorganismů a hlavně potlačují nepříjemný zápach. Ponožky Werso jsou tak novou nedílnou součástí tatínkovy výbavy na tenis.
Vychutnejte si MD Blog jako Android aplikaci 
Registrace novinek z blogu zde 
MD Blog moje mateřství uveřejňuje články na téma děti, móda, fitness a cvičení, fotografování,  vaření a recepty, výlety, recenze na produkty, novinky i videa, zprávy, jídlo, rady, tipy i triky 



Komentáře

Oblíbené

Učící věž

Učící věž - kdo nemá dítě nejspíš nikdy neslyšel! Jedná se o další vymoženost pro rodiče k usnadnění života s malým zvídavcem . I já se dostala do situace, kdy jsem zvažovala, zda něco takového nebudu potřebovat. Není to jen zbytečné vyhození peněz a další krám do bytu? Na různých internetových diskuzích jsem četla zkušenosti maminek, koukala jsem na prodejce a díky manželovi kutilovi, jsem jednu chvíli zvažovala vyrobit si vlastní. Haha nic se nekonalo a dítě mi víc a víc viselo na nohavicích , když jsem potřebovala pracovat u kuchyňské linky déle než dvě minuty, kdy dokázalo akceptovat, to že moje pozornost patří jídlu na plotně a né jemu. Chvíli jsem zvládala nechávat dítě sedět v koutě na lince - její nadšení z toho jak mi vidí pod ruce, bylo nepopsatelné, takže věž potřebovat budeme! A tak jsem narazila na firmu   Justwood ,  která prodává úžasnou věž Leea . Čím si mě tento výrobek hned omotal kolem prstu, je jeho variabilita - v "základním provedení" získáte kr...

Botanicus Ostrá

Nemohu se dočkat, až se s Vámi podělím o tip na výlet tohoto  týdne,  navštívili jsme totiž jedno z nejkrásnějších míst za poslední dobu -  Centrum řemesel a bylinné zahrady Botanicus. Pár kroky přes vstupní bránu se z 21. století vrátíte do malebné minulosti. V dáli je slyšet práce kováře s kovadlinou, ženy vyrábí kožené váčky, svíčky nebo zdobí perník, dráteník i košíkář ukazují svůj um. Vyrobit si papír, vyrazit minci nebo vyrýžovat zlato, to všechno a mnohem víc  si můžete vyzkoušet . Že já jsem dost často jako v Jiříkově vidění a nadšená ze všeho jako malá holka, s tím se celkem počítá, tentokráte jsem ale malou holku viděla vedle sebe a myslím tím svého manžela. Oči nám kmitaly po plánku, po okolí, nohy nevěděly kam se dřív vydat . Všechno si projít a nic nevynechat. Rychlá porada a honem do směnárny, v celém centru se totiž platí groši, prostě do minulosti se vším všudy.  Dopoledne utíkalo a přihlásil se dcerky spánek, schrupla si v překrásných...

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...

Žižkovská televizní věž

K tipu na výlet tohoto týdne mám každoroční příběh. Kdysi hodně dávno, nevím přesně kolik let mi tenkrát bylo, ale na den dětí mě a ségru vzala máma na Žižkovskou televizní věž . Od té doby jsme se každý rok na den dětí na toto místo chystaly. Za posledních patnáct let to vyšlo slovy třikrát. Tenkrát poprvé, pak před deseti lety no a letos. Každý rok jsme si všechny tři volaly a psaly v kolik se tam sejdeme a kdo na koho, kde čeká, ale byla to pak už jen recese, letos jsme se tam ale vážně všechny sešly a vzaly si i posily. Všechny tři návštěvy jsme začaly v restauraci , která se nachází ve spodnějších "bublinách" ve výšce 66 metrů . Restaurace se za ty roky několikrát změnila a nyní je to luxusní místo s profesionální obsluhou. Cenově jste v Oblacích, ale na speciální a výjimečné události je to místo akorát. Pro milovníky výšek a Prahy je observatoř ve výšce 93 metrů , to pravé ořechové. Všechny dominanty hlavního města odsud můžete obdivovat ve dne v noci, otevřená ...