Jeden z dárků, který jsme dostali k narození naší holčičky byl držák na dudlík.
Ano v prvních měsících opravdu plnil to, k čemu byl určen a co se od něj očekávalo, tedy udržoval dudlík v blízkosti miminka,a to i při všelijak neohrabaném přenášení, zvedání a držení našeho uzlíčku. Též byl vkusným designovým doplňkem k letním outfitům jak maminky tak dcerunky.
To ovšem skončilo s Emilčiným čtvrtým měsícem, kdy přišla na to, že dudlík je jen jeden konec hada :-) Ať už hranaté, kulaté, dřevěné či silikonové korálky, všechny prošly hloubkovým průzkumem a detailně se seznámily s pusou plnou slin. Spodní zoubek se potřeboval vyklubat na světlo světa a tak konstantně rostlo všemožné žužlání, kousání, tahání a sání jejího nejoblíbenějšího držáku, dokonce oblíbenějšího než několik jejích hraček. Po vykouknutí oné jedničky její zájem o tuto šňůru perel neklesá, dětská fantazie, včetně té miminkovské je nekonečná. Tím se držák dudlíků stal žužlákem zubíků, zbraní hromadného ničení, jelikož švihanec, tím sakra bolí a pomůckou pro ty, co si nejsou jistí, zda se ke mě tulí chlapeček nebo holčička.
Komentáře
Okomentovat