Přeskočit na hlavní obsah

Mezinárodní týden nošení dětí aneb moje soukromá oslava

V pondělí začal Mezinárodní týden nošení dětí, jelikož se nezvládneme s dcerkou zúčastnit plánovaných akcí, udělám pro nás malou oslavu nošení článkem, o tom jak to u nás všechno začalo a kam to až dospělo.

V těhotenství jsem řešila kočár. Když jsme s manželem v obchodě míjeli koutek s nosítky, visítky a nosícími doplňky, muž jen procedil mezi zuby, "nosit jí nebudeme, není to dobrý na záda. " Neřešila jsem na čí záda a nijak mě to netrápilo, hlavně že jsme koupili kočárek, který jsem vybírala několik měsíců.

Několik  dní  před a po porodu a následné chvíle při kojení jsem brouzdáním na FB ve skupince Nosíme děti, kam mě kamarádka přidala, začala zjišťovat, že to nošení úplně blbý být nemůže. Informovanost o nošení se začala zvyšovat, stejně jako odvaha přijít s nápadem na koupi něčeho takového za mým mužem. Po zvažování finanční a estetické stránky tu byl ten nejzávažnější faktor, koupit něco do čeho umotám sebe, dceru a pokud možno si u toho nezauzluju ruce.

Prvním koněm do naší stáje byl méně známý PITARRI WRAP - japonský elastický šátek s polstrovaným bederním pásem, který slouží i jako ledvinka na uschování šátku během cestování a prostě, aby se Vám šátek neválel všude možně. Stejně jako s ostatními elastiky se váže kříž s kapsou ven. Nastudovala jsem přiloženou brožurku a na poprvé sáhla po plyšákovi, který si nestěžoval a tak přišla na řadu i moje holčička. Ten pocit blízkosti, její vůně a spokojený výraz na tváři, která se mi tiskne k srdci, nepopsatelné. Přesně to, co potřebovalo moje hormonálně rozházené tělo k nastolení klidu a harmonie. To, že mezi mícháním oběda na plotně a mytím nádobí potulim ten úžasný uzlíček, aniž bych musela v jakékoli činnosti přestat, je prostě paráda. Čím víc jsme toho spolu podnikaly, tím víc dostával "pitáč" zabrat. Když pak Emilka dokázala poblinkat místo mezi skvrnou od špaget a špínou od auta, o které jsem se otřela, bylo jasné, že potřebujeme druhý šátek na střídačku!

Po několika nocích strávených nad typy pevných šátků, vlastnostmi příměsí a radami jak vybrat správnou velikost a šátek pro začátečníka, jsem dokázala vyselektovat 3 favority. Jsem váha a zrovna výběr konkrétní věci z nepřeberné nabídky mi dělá velký  problém, naštěstí sestra, manžel a kamarádka toto zvládají na jedničku. V tomto případě byla 100% shoda jménem YARO BRAID FUCHSIA RED  GLOSSY
Zhýčkaná rychlostí dodání Pittariho mě objednávka Yarouše,  postavila zpět na zem. Objednávka, převod peněz, vzrušení a očekávání, 14 dní, odpověď šátek není a nebude, storno, vrácení peněz, smutek a beznaděj. V tu chvíli už jsem nebyla schopná vybrat jiný šátek, tenhle byl ten jediný. Naštěstí opravdu ten JEDINÝ kus v ČR k prodeji, měl na skladě ještě jeden eshop "ŠÁTKY A NOSÍTKA". 

Od té doby jsme nerozlučná parta, i když váha naší princezny je už na hraně použitelnosti elastického šátku. Navíc jsem se díky "Nosíme děti " zaregistrovala k testování šátků a nosítek , pod rukama se mi tak vystřídá množství  zatím nepoznaných mazliků.

Jak tohle může dopadnout?  Kam to až dospěje? To se nechám sama překvapit a určitě o tom dám vědět. 
                

Komentáře

  1. Já teď bojují s obyčejným elastickym šátkem, protože v nevhodnou dobu bych se bez něj ani nenajedla .... budu si muset někam zajet, aby mi ukázali, jak na to. Každopádně první zmíněný kousek je prenadherny!

    OdpovědětVymazat
  2. Jaký elastik máš? Pokud se chceš pochlubit jak to sluší Vám, za foto budu ráda. Určitě je fajn najít si nějakou regionální skupinku, popřípadě nějakou nosící akci. Nejen, že ti ukážou jak se líp poprat s elastikem, ale budeš moc zkusit i pevnej a uvidíš, že to půjde ještě líp. V pátek mi došel novej mazel dodatečně k narozeninám, jestli o něm nechceš prošvihnout článek přidej si mě k odběru :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zatím jsem v šestinedělí, takže nechci nikam jezdit,pokud to nebude nezbytné :) ale snad jsem na FB našla někoho, kdo by přijel a úvazy mi ukázal. Do normálních šátku se mu moc nechce, vázání je věda a nechci malému ublížit špatným úvazem. Ale nosítko ... :) na další článek si počkám :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené

Učící věž

Učící věž - kdo nemá dítě nejspíš nikdy neslyšel! Jedná se o další vymoženost pro rodiče k usnadnění života s malým zvídavcem . I já se dostala do situace, kdy jsem zvažovala, zda něco takového nebudu potřebovat. Není to jen zbytečné vyhození peněz a další krám do bytu? Na různých internetových diskuzích jsem četla zkušenosti maminek, koukala jsem na prodejce a díky manželovi kutilovi, jsem jednu chvíli zvažovala vyrobit si vlastní. Haha nic se nekonalo a dítě mi víc a víc viselo na nohavicích , když jsem potřebovala pracovat u kuchyňské linky déle než dvě minuty, kdy dokázalo akceptovat, to že moje pozornost patří jídlu na plotně a né jemu. Chvíli jsem zvládala nechávat dítě sedět v koutě na lince - její nadšení z toho jak mi vidí pod ruce, bylo nepopsatelné, takže věž potřebovat budeme! A tak jsem narazila na firmu   Justwood ,  která prodává úžasnou věž Leea . Čím si mě tento výrobek hned omotal kolem prstu, je jeho variabilita - v "základním provedení" získáte kr...

Kojící korále

Znalí ví. Neznalí,což jsem do nedávna byla i já, možná tuší a nebo jsou úplně mimo mísu, k čemu jsou kojící korále. Já žila v naprosto milné představě o marketingovém šílenství kolem produktu stimulujícím laktaci. Ani jejich krásné barvy a výrazné tvary mě nepřiměly změnit názor, věřila jsem, že zas někdo chce vydělat na nešťastných maminkách, které chtějí své prtě kojit a nejde jim to. V tom jsem možná měla trochu pravdu, o nešťastné maminky jde, ale o ty, co mají při kojení místo mírumilovných a klidných miminek, líté saně a dravé šelmy. I já mám tu čest sledovat přeměnu doktora Jekylla v šíleného Hyda, který ukrutnou silou rve vlasy, zarývá své  drápy do kůže a drtí mezi prsty vše, na co dosáhne, což je při kojení na 99% prso.  Kojící korále tak zachránily vlasy, které mi po porodu ještě nevypadaly, chrání kůži dekoltu a prsou před štípanci a rýpanci mého škodíka, který si vesele hraje s korálky různých barev a velikostí. Ať už kojím v sedě nebo v šátku, kde korále fung...

Botanicus Ostrá

Nemohu se dočkat, až se s Vámi podělím o tip na výlet tohoto  týdne,  navštívili jsme totiž jedno z nejkrásnějších míst za poslední dobu -  Centrum řemesel a bylinné zahrady Botanicus. Pár kroky přes vstupní bránu se z 21. století vrátíte do malebné minulosti. V dáli je slyšet práce kováře s kovadlinou, ženy vyrábí kožené váčky, svíčky nebo zdobí perník, dráteník i košíkář ukazují svůj um. Vyrobit si papír, vyrazit minci nebo vyrýžovat zlato, to všechno a mnohem víc  si můžete vyzkoušet . Že já jsem dost často jako v Jiříkově vidění a nadšená ze všeho jako malá holka, s tím se celkem počítá, tentokráte jsem ale malou holku viděla vedle sebe a myslím tím svého manžela. Oči nám kmitaly po plánku, po okolí, nohy nevěděly kam se dřív vydat . Všechno si projít a nic nevynechat. Rychlá porada a honem do směnárny, v celém centru se totiž platí groši, prostě do minulosti se vším všudy.  Dopoledne utíkalo a přihlásil se dcerky spánek, schrupla si v překrásných...

Domácí lázně

Když jsme předávali babičce dárek k narozeninám,  poukaz na pobyt v lázních , trochu jsem jí ho záviděla, no spíš hodně. Představu procedur, vířivek a masáží nekazí ani to, že pojede až na podzim. Můj časový horizont na to si aspoň v klidu zalézt do vany je zhruba stejný. Lhala bych, když bych tvrdila, že jsem od porodu neležela v napuštěné vaně, ležela, asi třikrát. Z toho jednou tam se mnou byla naše píďalka a jednou jsem usla a vzbudila se v ledový vodě, což z celé koupele zanechalo spíš traumatizující vzpomínky, než pocit slasti s tělem ještě nacucaným vařící vodou. Je pravda, že si za to můžu trochu sama. Po vaně touží srdce, ale přebije ho racionální hlava a tak se večer, když se pišišvor odebere do říše snů, uklízí, vaří a nebo jen tak čumí do blba, bez špetky síly  to jakkoli měnit.  Pak jsou ty chvíle přes  den, kdy je doma muž a hraje si s dcerkou. Nabízelo by se hupsnout do bublin , ale radši si hraju s nima. Tady vítězí jasně srdce a touha nic nepr...

Velrybí pocit

Během těhotenství, dřív nebo později, ten pocit zažije každá žena.  Pocit ohromnosti, neohrabanosti, sebemenší pohyb je nadlidský úkol, který když zvládneme, srovnáváme ho s výstupem minimálně na Sněžku. Pocit alá VELRYBA. Musím se přiznat, že zatím jsem chodící reklama na šťastné období v životě ženy - těhotenství. I když je to pro některé kamarádky k vzteku, mají mě rádi, jen vzpomínají na své prozvracené, oteklé a jinak komplikované těhotenství. Takže zatím nejblíže k velrybímu pocitu jsem se dostala při kontaktu s úžasně krásným šátkem Vatanai TROMSØ . Zase je to jen 100% "obyčejná bavlna", i když česaná egyptská, ale ty barvy ?! To je to, co Vás na tomto šátku uchvátí nejvíc, najednou nevíte, nebo aspoň já jsem měla dilema, kterou stranu nechat víc vyniknout.  Šátek je úplně nový a bude chtít mazlit a zanášet, aby se z něj stal božan, ale dvanáct kilo na zádech zvládl hravě, krásně držel a o tom jak ještě líp vypadal, nemusím mluvit. Víc si ho, ale užila ta menš...