Poslední den v roce, den bilancí a předsevzetí. Pro nás rok největších změn, nově nabitých povinností a poznání absolutního štěstí. Už 8 měsíců si užíváme s mužem tu nejdůležitější roli v životě, být rodičem . Co si budeme povídat, dokud nemáte pišišvora doma nedovedete si představit, co všechno to znamená a ono i když už ho doma máte, představy a realita jsou přeci jen dva rozdílné světy. Ale i přes občasné chvíle zoufalství, je být mámou to, na co jsem, celý život čekala. Díky tomu vznikl i tento blog , dcera je mou největší múzou a je radost se s Vámi dělit o to, co díky ní zažívám. Zlí jazykové tvrdí, co všechno s dítětem nejde a čeho všeho se budu muset vzdát, neví o čem mluví. Podobně mě děsili tím, co všechno se změní po svatbě. Kdeže - jaký si to uděláš takový to máš!!! A všechno jde když se chce. A tak i do následujícího roku se budu řídit hlavně těmito hesly. Užívat si života v novém rozměru a dělat si ho hezčí a spokojenější. Pokračovat v psaní blogu , protože mě to baví...

Nedílnou součástí vánočních svátků bylo tak jako každý rok jídlo. Od vánočky, smaženého kapra přes kachnu se zelím a knedlíkem, po chlebíčky s kopou cukroví. Prostě nic, co bych mohla svému prťouskovi nabídnout do bříška. V příkrmech jedeme už nějakou dobu, všechno zatím vařím doma, čerstvé a v množství, které se zpucne hned ten den. Takže jak zkombinovat zdravé vaření pro Emilku s obžerstvím, kterého se budeme účastnit my na návštěvách po babičkách? Jedním řešením je uvařit pro malou na místě - no nevím, jestli byť je to v rodině, by to bylo vhodné. Druhým elegantnějším řešením je termoska. Už když jsme začali s příkrmy, jsem pokukovala po něčem, v čem bych mohla připravené jídlo brát s sebou, jelikož bylo jasné, že nastane situace kdy v čase oběda nebudeme doma. Samozřejmě by stačila nějaká plastová uzavíratelná dóza, myslela jsem však i na výlety do míst, kde jídlo nepůjde ohřát. A tak se mi čím dál víc líbil nápad pořídit termosku. Design značky Skip hop se  mi moc líb...

Je to tady!!!!! Začal jeden z nejočekávanějších dnů v roce. Barborky vykvetly, vánočky byly upečeny,  dárky zabelny a celý den budeme čekat jestli večer přiletí. Můj plán na dnešek je celkem jednoduchý: lenošit u pohádek, s dcerunkou obdivovat svíčky (nezapomenout zapálit 4. na adventním věnci, přeci jen je dneska adventní neděle) smát se na parskavky a svítíčka na stromečku, cpát se cukrovím až mi poleze z uší a celý den se smát. Ať už je Vás plán na dnešní den jakýkoli přejeme Vám krásně prožité vánoční svátky plné klidu a pohody!!! Vychutnejte si MD Blog jako  Android aplikaci  Registrujte se do soutěží a odebírejte novinky z blogu  zde   MD Blog moje mateřství uveřejňuje články na téma děti, móda, fitness a cvičení, fotografování,  vaření a recepty, výlety, recenze na produkty, novinky i videa, zprávy, jídlo, rady, tipy i triky 

Leckdo si bez křenu nedovede Vánoce představit.  Další neví, co by si s ním počal a nebo ho vůbec nejí. Přitom křen dodá štědrovečerní večeři tu pomyslnou tečku k dokonalosti. Já jsem patřila do té druhé skupiny než proběhly první Vánoce s manželovou rodinou. Na tátovu otázku "Dáš si vejmrdu?" Se mi chtělo odpovědět: " Za prvý nevím, co to je a za druhý mě to uráží!" Místo toho jsem jen udiveně zírala, co mi přistane na talíři. Vejmrda jsou syrová jablka a křen oboje nastrouhané a smíchané, ke smaženému kaprovi a bramborovému salátu ta pomyslná třešnička. Určitě vyzkoušejte, myslím, že i Vám se křen dostane o Vánocích pod kůži. Pokud však dostanete křenu víc než  dost a nebo na Štědrý den budete mít řízky, kde efekt vejmrdy nezaručuji, můžete zkusit křenovou omáčku s karlovarským knedlíkem. Recept je rychlovka alá maminka na mateřské dovolené, to mu však neubírá na chuti :-) Budete potřebovat: vepřové maso  sůl, ocet, pepř, cukr (dochucení) mléko, máslo, ...

Nevím jak vy, ale mě vždy před Vánoci překvapí ta nečekaná otázka: " Co byste chtěli pod stromeček? " všem, kdo se  na tuto otázku zeptá, nejsem schopná odpověď. A pak jsou dny, kdy zjišťujeme, co všechno k životu potřebujeme a s rostoucím miminkem, ty dny přicházejí častěji. Emilka je čím dál aktivnější, o víkendu poprvé lezla po čtyřech a tak udržet jí na nějaké podložce nebo hrací dece, které mi dodávají pocit, že se mi dítě nevalí jen tak  po zemi, je nadlidský úkol. Stejné sci-fi je každodenní vytírání- vyndat kýbl, mop, napustit vodu, dezinfekční saponát a vytírat, pak ideálně minimálně 10 minut zůstat stát někde nehybně v koutě, než podlaha uschne. I když četnost vytírání jsme díky kombinaci miminko - kocour zvýšili, na to abych malou nechala jen tak někde lozit to nebylo. A tak se stalo, že jsme dospěli k pořízení parního mopu. Při nákupech jsme náhodou narazili na parní mop i s elektrickým kartáčem. Vypadal super, ale na manipulaci pro mě, která má k dispozici věčně...

Týden do Vánoc se nese ve znamení bujarých firemních večírků, odkládaných setkání, totálních nervových zhroucení, předvánočních návštěv a dolaďování všeho toho kolem. Denní dávky seriálů, servírované od začátku školního roku, pomalu ustupují pohádkám a celovečerním filmům. V rádiu jsou mezi megahity dnešní doby víc a víc slyšet megahity vánoční, hlavně světových interpretů, jelikož taková Tichá noc se na Evropu 2 úplně nehodí. Firemní večírek jsem pro tento rok oslavila ve firmě Mateřská dovolená pouze s její výkonnou  ředitelkou a oslava je to bujará, už od jejího narození. O opileckých eskapádách a trapných probuzeních den po té si nechám vyprávět od přátel pracujících v jiných firmách. Odkládaná setkání z jakýchkoli důvodů byly, jsou a budou. Doba před Štědrým dnem prostě svádí ještě nějaký ten škraloup smáznout. Takže i my jsme kamarádům ukázali dcerunku, protože dosud to pro ně byla paní Columbová. Totální nervová zhroucení pro sebe letos škrtám, za poslední roky v práci j...

Lucie noci upije, ale dne nepřidá!!! Já bych to spíš změnila  na Lucie v noci ušije a ve dne předává !!! A hned vysvětlím proč.... V dnešním pokaženém světě, kde se na nás ze zpráv valí samé katastrofy a nepomůžou tomu ani odlehčené reportáže o zvířátkách nebo borec na konec, člověk lehce propadne chmurám. NEZIŠTNOST, OBĚTAVOST, RADOST ZE ŽIVOTA jsou jako Ježíšek, kdysi jsme na to všechno věřili, ale dnes spíš věříme, že nic takového není. Přitom nás zahřeje u srdce jen si na tu dobu vzpomeneme.I já skeptik dnešní doby, co nevěří na zázraky a občas se děsí, co si  tahle doba pro mojí holčičku připraví, jsem potkala SLUŠNOST, NABÍDNUTOU  POMOC A SPŘÍZNĚNOU DUŠI. S blížícími se mrazy a více se pohybující dcerkou  (čti-mele se jako nudle v bandě) nám čepice přestaly vyhovovat. Emilce táhlo na ušiska a já jsem jí v jednom kuse stahovala čepici,aby jí nenafoukalo na kebulku. Občas jsem  místo čepice tahala za vykukující uši, což se setkalo s velkou vlnou nevole...

A jak řekla tak udělala.... Na Barboru  jsme si s Emilkou z odpolední procházky přinesly větvičky třešně a doma si barborky naaranžovaly do vázy hned vedle adventního věnce. Pod rouškou tmy jsem nechala za oknem nadílku od Mikuláše pro manžela a dcerku a koukala na dětskou radost v manželových očích, když nenašel ani uhlí ani bramboru, ale čokoládu a bonbóny,  hromadou ovoce dělám radost celé rodině až do teď. Největším  úkolem tohoto týdne bylo CUKROVÍ. Napéct, nazdobit, nesežrat a zabalit na uležení na balkon. Vrátila jsem se myšlenkami zpět do dětství a poprosila maminku o dva recepty, cukroví které jsme doma dřív pekli. Nákup surovin, příprava těsta a jde se na to. Jako malý rošťák jsem se přehrabovala mezi všemi vykrajovátky, návrat k tradicím musí být, a to cukroví by mi asi v jiných tvarech, než jsme je dělali, jako malý holky, nechutnalo. Linecké hladkýma vykrajovátkama, podvodnice malýma vlnitýma, pracny  jinak než do pracen nejdou, k nim mám i pár novějš...

Po prvních šesti  měsících poznávání, zžívání a stále neuvěřitelného pocitu, že mám dceru, jsem se přistihla, jak si říkám, že už ten svůj nový život docela zvládám. Moje naivita byla rychle tatam po půlroční prohlídce u dětské doktorky. Další úroveň nejúžasnější hry v životě byla dokončena. V úrovni, která nás čeká nyní je třeba splnit hodně těžký úkol -  PŘÍKRMY. Díky maturitě z biologie jsem dost podrobně věděla jak funguje lidské tělo, teď myslím hlavně to ženské po porodu. Ovšem jak úžasné to opravdu je, se v učebnicích nedočtete. To, že žena dokáže své mládě nakrmit a vykrmit aniž by se na tom  nějak aktivně podílela, je prostě zázrak. Měla jsem tedy to štěstí a vše fungovalo tak, jak to matka příroda skvěle vymyslela. A tak se moje fortelná ženská vykrmila mateřským mlékem do imunologického okna = období nejideálnější na seznámení dětského zažívání se zeleninou, ovocem, masem a vším možným dalším. Že to není jentak, jsem věděla, že je to obdoba zkoušky dospělos...

Dnešním dnem odstartovalo čtyřtýdenní období adventu. Dle tradic a náboženství začíná období klidu, rozjímání a očekávání příchodu Spasitele. Dříve to byla doba postní, kdy byly zakázány veškeré zábavy, zpěv a tanec, stejně tak maso, kromě ryb. Díky tomu nám zůstal zvyk štědrovečerní večeře v podobě kapra. Období zklidnění po namáhavé práci od jara do podzimu, i to byl advent. Lidé těžce pracující na polích a kolem stavení, se v tento čas v kruhu rodinném scházeli doma u stolů při draní peří, šití a tkaní. A to mě přivádí k otázce adventu v dnešní době. Všichni za něčím a někam spěchají, hekticky kmitají semo - tamo a s blížícím se Štědrým dnem se pod náporem nervů hroutí. I já poslední roky trávila adventní čas prací, prací která nezvelebovala a nezutulňovala domácnost, netrávila jsem čas s rodinou v klidu a pohodě. Vánoce se staly období konzumu, dokud jsem neměla rodinu, ve smyslu dceru, tak jsem to nevnímala. Letos poprvé to vidím,cítím a hlavně prožívám jinak!!! Na první advent...